Gnozeologie
gnozeologie, gnoseologie, noetika, teorie poznání – filozofická nauka o poznání, o jeho zdrojích, podmínkách, možnostech a mezích. Gnozeologické otázky již u skeptiků, významná teorie zejm. u Platóna, Aristotela, stoiků a epikúrejců. Od doby J. Locka a I. Kanta gnozeologie dominující filozofickou disciplínou. V průběhu dějin řešena problematika vztahu poznání smyslového a rozumového (tvorba obecných pojmů; viz též UNIVERZÁLIA), popř. nadrozumového. Z hlediska lidské schopnosti poznávat lze rozlišit naivní realismus (věci jsou takové, jak je vidíme), SKEPTICISMUS, AGNOSTICISMUS a popř. kriticismus (zkoumání zákonitostí poznání a úsilí korigovat omyly našich smyslů a vyvarovat se chybných úsudků). Z hlediska názorů na to, jaký způsob poznání nejvíce rozhojňuje naše poznatky, zastávají opačná stanoviska EMPIRISMUS (viz též SENZUALISMUS) a RACIONALISMUS. Vědeckým poznáním se zabývá FILOZOFIE VĚDY (epistemologie).
analýza, rozbor; základní myšlenkový postup rozkládající vymezený celek na jeho prvky; obecně každá metoda, která se snaží nějaký předmět nebo jev vysvětlit myšlenkovým či faktickým rozborem jeho složek. Opak syntéza.
syntéza, skládání; spojování částí do celku; myšlenkový postup postupující od nejjednodušších pojmů nebo faktů ke složitějším, navazování a nacházení souvislostí. Opak analýzy.
V Hegelově dialektice krok smiřující konflikty uvnitř starého, tak,že vzniká nové.
