Historický vývoj sociálního zabezpečení – jiný pohled
6a) Historický vývoj sociálního zabezpečení – jiný pohled
Historicky vznikla s cílem kompenzovat nepříznivé důsledky různých životních okolnosti a událostí. V poslední době se diskutuje o tom, že by měly být koncipována šířeji, tzn. nikoliv jenom pro kompenzaci ztrát, ale i ve vztahu k činnostem, které mohou těmito ztrátám zabránit (pasivní, paliativní pojetí versus aktivní, preventivní pojetí sociálního zabezpečení). Negativně je tedy možno charakterizovat cíl sociálního zabezpečení tím, že brání tomu, aby se jedince či rodina dostali do životních podmínek neslučitelných s lidskou důstojností. Pozitivně je možno jej vymezit tak, že vytvářit příznivé, rozvoj stimulující životní podmínky.
Kriteria pro formulování politiky sociálního zabezpečení se obecně vážou na popis toho:
do jaké míry je či není populace zabezpečena v nejrůznějších charakteristikách;
jak snadný je přístup k poskytovaným dávkám nebo službám;
do jaké míry tyto dávky či služby pokrývají skutečnu potřebu daného jedince či rodiny atd.
Zárodečné formy péče o chudé, nemocné a staré se vyskytovaly už ve starověku. Rozvinuté soustavy sociálního zabezpečení však vznikaly až ve vazbě na procesy industrializace a urbanizace. Zpočátku byly omezeny pouze na specifické situace (např. pracovní úrazy) či vybrané sociální skupiny (např. státní úředníky). Tendence k univerzalizaci schémat, dávek a služeb je patrná zvláště po 2. světové válce, kdy bylo sociální zabezpečení uznáno jako právní závazek států vůči svým občanům (deklarace Mezinárodní organizace práce z 10/05/1944), všeobecná deklarace lidských práce (přijatá OSN 10/12/1948). V posledních letech se vedou teoretické diskuse o tom, zda by bylo možno univerzální charakter sociálního zabezpečení v budoucnu rozvinout až do podoby tzv. základního přijmu, na nějž by měli nárok všichni občané, jeho poskytování by nebylo podmíněno ani prací, ani absencí jakýchkoli dalších příjmů.
