Ideologie sociální politiky

2b) Ideologie sociální politiky
Nemůže-li být hodnotově neutrální sociální politika jako odborná aktivita, tím méně jí může být sociální politika jako sociální praxe. Sociální politika je jako součást politického procesu polem konfliktu zájmů, formování zájmových skupin a koalic, vyjednávání a pod. Praktická politika se neobejde bez ideologií stvrzujících a zaštiťujících vědomí a jednání obyvatelstva.
Pojem ideologie nemíval vždy přídech čehosi doktrinářského, odtrženého od života. Označoval učení o idejích. Mannheim upozornil na příznačnou okolnost, že to byl teprve Napoleon, který jako muž politické praxe poprvé toho sova použil v opovržlivém významovém aspektu a neváhal jím diskvalifikovat své politické protivníky. Ve střetech doprovázejících formování a realizaci sociální politiky se političtí pragmatici často uchylují ke stejnému napoleonskému manévru, označujíce své ideové protivníky za ideology, hodnotové zázemí svého přístup si bud vůbec neuvědomují, nebo jej záměrně zamlčují.
Ideologie jsou soustavy hodnot a preferencí, vznikající a uplatňující se při posazování zájmů různých sociálních skupení v praktické politice.
Lee a Raban klasifikují ideologii promítající se do sociální politiky podle toho, kde se nacházejí na škále vymezené na jedné straně přitakáním a na straně druhé odmítáním úlohy státu v ní. Podobně by bylo možno vymezit různé ideologie ve vztahu k tomu, do jaké míry podporují nebo naopak odmítají trh v roli regulátora hospodářského a sociálního života.
2c) různé pohledy na stát