Invalidita

Invalidita
 Významnější přechodné nebo trvalé tělesné či duševní poškození nebo ztráta určité části nebo funkce organizmu, a tak i snížená pracovní schopnost.
 Užíváno ve smyslu medicínském (nelze vyléčit), ekonomickém (změna životní úrovně), právním (musí odpovídat definici v zákoně).
 Narozdíl od nemoci lze změřit její dlouhodobé nebo trvalé důsledky. Jde tedy o ustálený stav. V moderním pojetí se invalidita měří mírou zbylé schopnosti k dalšímu životu a práci.
 Invalidita není handicap. Není také nemoc, protože se s ní musíme naučit žít namísto léčby. Je to něco jako předčasné stáří.
 Invalidizace je míra invalidity ve společenské skupině. Měří se poměrem přiznávaných důchodů k počtu nemocných nebo poměrem přiznávaných důchodů ke všem lidem v dané měřené skupině.
Definice invalidity
Tři hlavní koncepce.
 1. Koncepce invalidity fyzické- zdravotně postižený je srovnáván fyzicky se zdravým, práceschopným jedincem
 2. Koncepce invalidity profesionální- bere v úvahu dosavadní povolání před vznikem invalidity a nemožnost ho vykonávat po změně zdravotního stavu
 3. Koncepce invalidity všeobecné- připouští, že invalidní je pouze ten, který nemůže vykonávat žádné soustavné zaměstnání za obvyklých pracovních podmínek.
Měřítkem míry invalidity může být:
 – jakákoliv pracovní činnost
 – předchozí pracovní činnost
 – nevyužité vzdělání/kvalifikace
 – ztížené společenské uplatnění
Odškodnění podle míry invalidity:
 bezmocnost- 100 procent pracovní potence
 úplná invalidita –více než 2/3
 střední invalidita- 1/3-2/3
 nízká invalidita- 1/3