Luhmann

Luhmann (1927 – 1989)
Funkcionální strukturalismus (základní jednotkou systému nejsou lidé, ale komunikace), postmoderní myslitel
Východiska
Navazuje na Parsonse, kt. Se zabýval ot., které podmínky musí být splněny, aby byl udržen systém: následná kritika Mertonem, Dahrendorfem, frankfurtská škola
Luhman z této kritiky vychází a na ní staví teorii, snaha o universalisaci Parsonsovi teorie, do své teorie nezahrnuje teorii sociálního chování
Život
Studoval práva, potom úředník ministerstva kultury, po večerech studium socg. textů
Na Harwardské uni potkal Parsonse, pak odchází na Uni pro státní správu, potom Uni v Munstenu, od r. 1968 Uni Biehenfield (přednáší v Německu)
Myšlenky a koncepty
Teorie sociálních systémů
– universální teorie, vztahuje se na všechny jevy, ale pro každý jev není resp. Nemusí být pravdivá
– je aplikovatelná na sociální skutečnost, která je systémová
– teorie musí zahrnovat změnu, strukturální i procesní vývoj
– obrací pojmy struktura a funkce: zabývá se funkcionálním strukturalismem
– Funkce: resp. Věci jsou sdílení (hodnoty, normy)nelze ve společnosti nalézt společně sdílené hodnoty
– Rámec ve kterém uvažuje: svět (svět není systém, protože nemá prostředí a také není prostředím – byl by prostředím jednoho systému)
o Vše co je možné je možné v tomto světě, jestliže je to možné, stane se to součástí světa, ale žádný čl. všechny stavy a události nemůže pojmout
o Každý čl. je překonán komplexitou světa, proto existují systémy
– Základní téma: Komplexita: suma všech možných událostí a stavů ve světě (komplexita je, if můžeme přijmout alespoň 2 události, stavy)
– Růstem událostí roste počet vztahů
– Redukce komplexlity: zmenšení všech možných vztahů, událostí se vyloučí, uvnitř sociálního systému je připuštěno méně událostí a stavů než v prostředí