Moderní pojetí ideologie: Teorie zájmů, teorie nápětí a Clifford Geertz
Moderní pojetí ideologie: Teorie zájmů, teorie nápětí a Clifford Geertz
Clifford Geertz ve své knize Interpretace kultur věnuje jednu kapitolu ideologii, v níž polemizuje s moderním chapaním tohoto pojmu a nabízí vlastní pojetí tohoto fenomenu. Podle Clifforde Geertze všechna moderní pojetí ideologie (a to i v sociologické literatuře) jsou zcela hodnotící. Každý autor chape ideologii jako něco “špatné”, něco, čeho by se každý politický systém měl zbavit atd., apod. Geertz vytýká autorům takových pohledů to, že zatímco mají dobrou představu o prostředcích ideologie, špatně chápou sociální úlohu ideologie. To, že tito autoři berou ideologii výhradně pejorativně dochází k paradoxním fenomenu: ideologické zaujátosti vůči ideologie a ideologizovanosti samotného pojmu “ideologie”. Dvě více méně nehodnotící sociologické teorie: teorie zájmu a teorie nápětí podle Geertze nejsou vyčerpavající a ve svém poznání ideologie dostatečně omezeny. Každou z těchto teorií Clifford Geertz prozkoumal a vylíčil jejich nedostaky.
Teorie zájmů.
V případě teorie zájmu ideologické projevy jsou zkoumany v kontextu univerzálního boje o převahu. Podle této torie ve společnosti jde o neustály boj: vítěz vnucuje svou vůli poraženýmu a určuje „pravidla hry“. Podle této teorie ideologie je tedy tou zbraní a maskou, kterou valčící sociální skupiny použivají k prosazování vlastních zajmů. Díky ideologii mohou upoutat masy, nebo jiné sociální skupiny. Díky ideologie legitimizují prostředky, kterými podle prohlášení chtějí dosáhnout manifestních cílů, však, ve skutečnosti mohou zneužit tyto prostředky k splění svých latentních zájmů. Táto teorie spojila politické myšlení spolitickým bojem s tím, že ukázala, že myšlenky jsou zbráně a nejlepší způsob „jak institucionalizovat určitý pohled na svět – zastávaný danou skupinou, třídou nebo stránou -, je chopit se politické moci a prosadit ho.“ [Geertz 2000: s.228]
Hlavním nedostatkem této teorie, podle C. Geertze je to, „…že po psychologické stránce je přilíš slabá a po sociologické přilíš silná.“ [Geertz 2000: s.228]. Bez výpracováné analýzy motivací teori nápěti nutně směřuje k utilitarismu, „podle něhož se lidé řídí raconální kalkulací svých uvědomovaných osobních schopností“ [Geertz 2000: s.228] a historismu, který „hovoří o myšlenkách, které […] „jsou podmíněny“ sociálními zavázky svých autorů“ [Geertz 2000: s.228]. Kromě toho, podle Geertze, kvůli redukci sociálního jednání na pouhý “boj o moc”, ideologie se bere pouze jako „vyšší forma vychytralosti“ [Geertz 2000: s.229], což vede k „zanedbavání jejich širších, méně dramatických sociálních funkcí“.