Objekty jednání jsou smyslové

– objekty jednání jsou smyslové, jejich význam (smysl) plyne až z našeho jednání  platí pro fyz. i soc. objekty; objekty nejsou „objektivní“, jsou to symboly , které mají symbolický význam
 jednání konstruuje skutečnost; pokaždé, když jednáme, ji rekonstruujeme (soc. realita není neměnná)
= soc. konstuktivismus
– obrácený přístup ke skutečnosti než frankfurt. škola
– pozn.: Meadova teorie není samoexplikativní, pozor na různé interpretace Meada!
– symboly tedy zprostředkovávají komunikaci (interakci)
– signifikantní symboly = speciální případ (mají pro všechny stejný význam, tzn. pro „others“ i pro „me“)
– druzí významní / signifikantní (např. rodiče, příbuzní, kamarádi, partneři,…)
všeobecní / generalizovaní (společnost obecně, respektive můj obraz spol.)
– socializace probíhá tak, že jedinec získává perspektivu druhých osob (nejdříve perspektivy signif. druhých, potom i všeobecných druhých)  spojením subjektivní a objektivní perspektivy vzniká individualita
– přebírání rolí je dialog
mezilidský
vnitřní
– z toho vyplývá i Meadovo pojetí „I“ a „me“  někdy jednáme v perspektivě „I“ a někdy v persp. „me“
• „I“ = já: reakce na urč. konkrétní podněty, situace
• „me“ = mě, mně: vnitřní hlas, kt. je přiveden k životu při každém jednání – děláme si o sobě představu („obraz jiných v mém vědomí“)
– individualita tvořena oběma módy
– nikdy nevnímáme soc. skutečnost jako celek, vždy existuje centrum  periferie
– vytváření symbolů se řídí našimi zájmy  aktivní vytváření symbolů na zákl. podnětů, které nás zajímají (jsou v centru); vnímáme ale i periferii