Problém růstu poměru důchodců k počtu ekonomicky aktivních
Problém růstu poměru důchodců k počtu ekonomicky aktivních
Většina zemí aplikuje při financování starobního pojištění princip pay-as-you-go. Tento princip je citlivý na poměr počtu starobních důchodců k počtu ekonomicky aktivní populace. Čím vyšší je tento poměr, tím vyšší musí být i pojistné zatížení ekonomicky aktivních. (V roce 2000 je poměr důchodců k plátcům příspěvků 0,48, v roce 2050 se předpokládá 0,93, při odchodu do důchodu v 65 letech pro muže i ženy 0,78). Vzniká problém mezigenerační spravedlnosti (nakolik se dané generaci vrátí či nevrátí zpět jí investované náklady na starobní pojištění).
Solventnost fondu starobního pojištění lze řešit dvěma způsoby:
– zvyšováním hranice odchodu do důchodu – je to jednoduší a rychlejší, ale politicky obtížnější řešení, neřeší problém mezigenerační spravedlnosti. Nebo zvýšení příspěvků pro zachování úrovně důchodů (v roce 2050 by muselo být důchod. poj. až 55 %) nebo snížení důchodů.
– změnou systému financováni z pay as you go na fondový – složitější a dlouhodobější řešení, řeší však i problém mezigenerační spravedlnosti. Prosazují hlavně liber. ekonomové a bankéři.
Přechod na fondový systém neřeší naprosto nic, pořád nebude mít kdo na důchodce pracovat.
Skutečné řešení zní zajistit více mladých lidí v ekonomice, buď mít větší porodnost, nebo imigrace (ve světě lidí stále přibývá). Cokoli jiného nemůže fungovat.