Reálný socialismus nemá pro ně ani jméno, slovo chudý je tabuizováno
Reálný socialismus nemá pro ně ani jméno, slovo chudý je tabuizováno. Patřilo k sociálním uspěchům českého státu despotického socialismu, že těch, kdož byli ekonomicky a politicky vytlačování a pokraj společnosti, bylo poměrně málo pro revolučním nový stát umožnil vzestupnou mobilitu nezanedbatelné skupině reprezentantů dělnické třídy a všeobecně povznesl životní úroveň nižších vrstev na mezdních pracovníků.
Vzniku chudoby, respektive rozšíření marginální skupiny skutečně chudých lidí, zatlačoval starý režim mnoha způsoby.
Z nepřímých metod zadržování chudoby v socialistickém systému měly zřejmě největší význam masové dotace do těch sfér sociálního prostoru, odkud se tradičně rekrutuje největší podíl chudých a deprivovaných . dotován byla zejména odvětí s vysokým podílem nekvalifikované práce.
Dotace do těchto odvětí nejen vyrovnávaly relativní kompetitivní nevýhody těch odvětí. Ony je relativně privilegizovaly mezi ostatními odvětvími.
Dotace měly podoby
a) vytváření a udržování nepřiměřeně velkého počtu pracovním míst
b) intervence do mzdových relací
c) dotace do soc. Infrastruktury těchto výrob
d) zadržoval socialistický stát vznik chudoby nepřímo i tím že pomáhal zlepšovat situace rodin z nízkými příjmy bezplatným zdravotnictvím a školstvím a masivními dotacemi cen základních potravin. Přímo intervenoval velkoplošnými soc. dávkami.
Evropské demokracie budovaly stát soc. blahobytu (welfare state) postupně a v obtížném procesu získávání celospolečenského konsensu na pravidlech a úrovni přerozdělování, pro opravdu velkorysou podporu chudých poskytlo zdroje až povalečné zůstavení a ekonomický boom v 60 letech.
