Sigmund Freud

Sigmund Freud (1856 – 1939)
pocházel z Vídně; zakladatel psychoanalýzy (vede pacienty k tomu, aby svobodně hovořili o svém životě, především pak o nejranějších zážitcích, které si pamatují → nevědomí); fázi okolo čtvrtého až pátého roku života dítěte, kdy už se většina dětí dokáže vzdát trvalé společnosti svých rodičů a začlenit se do širšího sociálního světa, nazývá Freud Oidipovským stadiem; Oidipův komplex = časná fáze psychologického vývoje, v níž podle Freuda chlapec pociťuje silnou lásku (která souvisí i se sexualitou) k matce a nenávist k otci; překonání Oidipova komplexu je ve Freudově teorii považováno za významný mezník ve vývoji dítěte jako autonomního jedince; Freud název tohoto komplexu převzal z antického mýtu o Oidipovi, který zabil svého otce a oženil se s vlastní matkou, aniž věděl, že jde o jeho rodiče; daleko méně je propracovaná Freudova představa vývoje ženy; dle jeho názoru probíhá u děvčat proces, který zrcadlově odráží vývoj chlapce; způsob vyrovnání jedince s Oidipovým komplexem má podle Freuda velký vliv na jeho pozdější (zejména sexuální) vztahy

Je téměř jisté, že lidské chování má své nevědomé aspekty, jež vycházejí z mechanismů potlačování úzkosti, osvojených už v časné fázi života.

Teorie George Herberta Meada (1863 – 1931)
– byl především filozofem; z jeho myšlenek vychází celý jeden teoretický směr symbolický interakcionismus /→ G21/ (klade velký důraz na úlohu symbolů a jazyka jako základních prvků všech lidských interakcí); Meadovo dílo nabízí výklad hlavních fází vývoje dítěte, přičemž pozornost věnuje především utváření vědomí vlastního “já”; v Meadově pojetí není osobnost dítěte vystavena takovému napětí jako u Freuda; dle Meada se malé děti vyvíjejí jako sociální bytosti především tak, že napodobují to, co se děje kolem nich; sebeuvědomění podle Meada dosahujeme tehdy, když začneme rozlišovat mezi oběma formami “já” (me a I); ta první (I) představuje nesocializované dítě, raneček spontánních přání a nálad, druhá forma (me) je sociální já; Mead tvrdil, že jedinci dospívají k sebeuvědomění tím, že jsou schopni se vidět tak, jak je vidí ostatní; dle něho děti začínají rozumět všeobecným hodnotám a mravním normám v dalším stadiu vývoje okolo osmého až devátého roku – v tomto stadiu se dítě učí chápat to, co Mead nazývá generalizovaným druhým (všeobecné hodnoty a mravní pravidla, jež se uplatňují v kultuře, v níž dítě vyrůstá), Mead klade tuto fázi do poněkud pozdějšího věku než Freud; Meadovy názory jsou méně kontroverzní než Freudovy, neobsahují tolik překvapivých myšlenek a nevycházejí z teorie nevědomé podstaty osobnosti;