Státní moc a správa

13/ státní moc a správa – stát je profesionální politický aparát ovládající určité teritorium, jehož autoritu zaštituje právo a možnost užít přinucení.
Všechny složky státní moci – zákonodárná, výkonná i soudní – se podílejí na formování i realizaci sociální politiky: parlament schvaluje a mění zákony a rozpočet státu, vláda přijímá konkrétní proramy i jednotlivá opatření, soudy se starají o dodržování zákonnosti.
Státní správa je hierarchicky uspořádanou výkonnou složkou státní moci. Na centrální úrovni fungují resortní ministerstva, která mají v referátu různé složky sociální politiky: práce i zaměstnanost, sociální zabezpečení a sociální péči, školství, mládež, tělovýchovu, zdravotnictví aj. Kromě centrální úrovně se výkonu státní správy účastní i státní orgány na úrovni obcí a regionů – regionální a obecní úřady. Rozdělení pravomocí mezi centrem a obcemi může být různé, vyplývá z uplatňované politické doktríny a sociálněpolitických koncepcí.
Úředníci státní správy mají velkou možnost ovlivňovat reálnou podobu a zejména způsob realizace sociálních politik. Mluví se o skryté moci byrokratických aparátů, která indikuje potřebu hledat efektivní způsoby veřejné kontroly jejich činnosti.
14) samospráva (součást státní správy) – spravuje věci veřejné ve vymezených okruzích působnosti prostřednictvím volených orgánů, kterým občané delegují rozhodovací pravomoci. Základními jednotkami místní samosprávy jsou obce a jejich zastupitelstva. Samosprávné orgány se mohou utvářet i na vyšších úrovních.
15) veřejná správa – spravování záležitostí dotýkajících se veřejného zájmu. Podílejí se na ní státní správa a samospráva.
16) nátlakové skupiny – aktéři sociální politiky vytvářejí koalice. Sdružují síly a prostředky k prosazení různých zájmů. Snaží se ovlivnit zvláště znění přijímaných zákonů, způsob a množství rozdělovaných finančních prostředků i konkrétní rozhodnutí. Mohou vzniknout ad hoc k prosazení jednorázového záměru, nebo sledují dlouhodobější díl posílení určitých politik či kritérií rozhodování.
V demokratické společnosti je každé sociálněpolitické opatření výsledkem vyjednávání a kompromisů mezi výše zmíněnými aktéry. Zásadní reformy se objevují poměrně sporadicky, neboť citelně zasahují do zájmových sfér mnohých aktérů. Někteří takovou reformou získají, jiní ztratí. Ti druzí se přirozeně brání a reforma má větší naději na úspěch pouze tehdy, když se prokáže, že dosavadní situace je neúnosná, neboť ztrácejí téměř všichni.
Objekty SP
Objektem jsou především všichni občané, jednak všichni obyvatelé, jednak určité skupiny lidí a jednotlivci. Jsou to ti, kterým jsou opatření sociální politiky určena, na něž jsou orientována. Objekty sociální politiky jsou podle potřebnosti a povahy jednotlivých opatření různě strukturovány (podle věku, pohlaví, příjmů, ekonomické aktivity...)