Systém řízení sociálního zabezpečení
Systém řízení sociálního zabezpečení
Pro země tzv. reálného socialismu byla typická značná centralizace řízení institucí sociálního zabezpečení. Jednotná soustava a státní monopol byly idoly, na které nebylo nikomu dovoleno sáhnout.
Centralizace může být dosaženo různými formami, od korporativního modelu, kdy se soustavy vytvářejí po linii jednotlivých profesi či koncipování a správně soustav soc. zabezpečení předvedena z centra na nižší úrovně státní správy, až po spoléhání se na individuální iniciativu kombinovanou s činností nezávislých institucí v tržním prostředí.
Kromě resortního ministerstva (práce a sociálních věcí) se na chodu soc. zabezpečení na centrální a regionální úrovni podílejí správy sociálního zabezpečení, úřady pokrývající agendu sociální podpory a pomoci a pojišťovny.
Dozorčí a správní rady fondů sociálního pojištění, v nichž mají pojištěnci zákonem určené zastoupení, se významně podílejí na formování a realizaci politiky těchto fondů. Z povahy věcí vyplývá, že tyto fondy jsou tím nezávislejší, čím méně pravomocí má stát v rozhodování o alokaci finančních prostředků, které fondy spravují.existují značně rozdíly mezi jednotlivými zeměmi v rozsahu pravomocí státních orgánů v této sféře.
V řízení decentralizovaných soustav soc. zabezpečení mívá tradičně značnou specifickou váhu samospráva – snad díky tomu, že zpočátku to byly právě iniciativy „zdola“, které daly vzniknout prvních schématům soci. zabezpečení (mutualities ve Francii, dělnické podpůrné spolky v Německu a Rakousko-Uhersku).
