Teorie nápětí

Teorie nápětí.
Teorie nápětí vychází z představy o trvalé špatné integraci společnosti. „Všechna sociální uspořadání obsahují neslučitelné protiklady: mezi svobodou a politickým řádem, mezi stabilitou a změnou, přesností a příspůsobivosti...“ [Geertz 2000: 300] Dochází ke konfliktů norem různých částí společnosti: rodiny, politiky, ekonomiky; obchodní firmy kladou důraz na zisk, zatímco univerzity kladou důraz na rozšířování ználostí – a tak dochází k rozporuplným rolovým očekaváním ze strany různých sociálních institucí. Tyto konflikty mají za následek sociální napětí společnosti, které se navíc projevuje i na úrovni individuální osobnosti, „která samá o sobě představuje nedokonale integrovaný systém rozporuplných tužeb, starých citů a improvizované obrany – v podobě psychického napětí“. Protože společnost i jednotlivec jsou organizovanými systémy, napětí, které vyvolavají, „mají vlastní formu a řád. Přinejmenším v moderním světě lidé žijí životem uspořadaného zoufalství“. [Geertz 2000: s.231]
Model zobrazený teorií nápětí už není vojenský (jako teorie zájmů), ale spíš lekařský. Duševní napětí je nemocí, kterou lečíme vytvořením vysvětlení své současné situace. Ideologie vynik8 jako obrann7 mechanismus: jako přírozenou odpověď na napětí. Podle teorie, existuje 4 typy vysvětlení úlohy ideologie:
A. Katarzní: Najdeme vnějšího, symbolikého nepřítele, na nějž hodíme celou vínu. (“Všechno zavínili Rusové”)
B. Morální: Ospravedlnění nebo odmitnutí trvalého nápětí ve jménu vyšších hodnot. (“světlá budoucnost”, ráj, americký sen).
C. Solidarní: Schopnost ideologie splétat dohromady třídu nebo sociální skupinu. Jako příklad Geertz uvádí sdružení obchodníků, lekářů – kterí mají společnou ideologii a společné cíle.
D. Advokatské: Artikulování napětí. Ideologové, podle tohoto vysvětlení, „definují problémy pro širší společnost, zaujímají stanoviska k daným otázkám a prezentují je utribunálu ideologického trhu“ [White, Beyond the conformity: s. 204 podle Geertz 2000: s.232]

Zatímco teorie nápětí dobře vysvětluje původ ideologie, nezkoumá důsledky ideologických zájmů, a proto není nejvhodnějším nástrojem na zkoumání ideologie jako celkového systému. Kromě toho, „... podstata vztahu mezi sociopsychickým napětím, jež vyvolává ideologické postoje, a složitými symbolickými strukturami, jejichž prostřednictvím nabývají tyto postoje veřejné existence, je přilíš komplikovaná, než aby ji bylo možné pochopit prostřednictvím nejasného a neprozkoumaného pojmu emocionální rezonance.“ [Geertz 2000: s.234]