Typologie welfare state

3b) Typologie welfare state
1. Timussova ze 70. let
První konceptuální typologie sociálního států je odvozena od něho reziduálního a institucionálního státu. Třetí model (pracovně výkonový model) vychází z významné role institucí sociálního státu v ekonomie.
 Reziduální sociální stát (USA, Velká Británie)
Vychází typicky z liberální koncepce, že lidské potřeby jsou uspokojovány prostřednictvím rodiny a trhu. Sociální stát a jeho institut přicházejí v úvahu až v případě, kdy tyto základní struktury zajištění lidské existence a lidských potřeb selhávají. Úroveň sociální dávek je zaměřena pouze na základní existenční pokrytí potřeb, řešení diferenciace se ponechává na dobrovolném sociální pojištění.
Ten model sociální politiky byl v USA velmi populárního v době velké hospodářské krize (1929) jako konzistence s americkou tradicí individuální odpovědnosti. Současně je poskytování dávek spojeno s důrazem na odstrašující efekt prostřednictvím sociální stigmatizace beneficientů a na testování sociální potřebnosti a vyloučením nezasloužených chudých /underserving poors).
 Pracovně výkonový (Francie, Holand)

 Institucionálně redistribuce sociální státu (Skandinávie)
Je opakem reziduálního státu. Univerzalisticky se vztahuje na celou populace a rozšiřuje sociální aktivitu státu v zásadě na všechny oblasti důležité pro zajištění hmotných potřeb a optimální kulturní, vzdělávaní a zdravotní úrovně populace.
Jako základní cíl zdůrazňuje sociální bezpeční a zvýšení sociální rovnosti, což má integrovat společnost a snižovat sociální napětí a konflikty.
Chápe sociální stát jako sociální instituce, která má funkcemi v první linii vedle jiných institut a je důležité zejména pro integraci ostatních funkcí integrací společnost jako celku.