SOCIÁLNÍ POLITIKA

SOCIÁLNÍ POLITIKA - OBSAH:

2011-01-28T09:10:00.000-08:00

1.3.2 KLASIFIKACE TEORIÍ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE

2010-10-15T05:09:00.001-07:00

Řadu desetiletí trvající období (moderního) regionálního rozvoje znamenalo dosud vznik velkého množství nejrůznějších teorií. Již od počátku proto vyvstala potřeba teorie nějakým způsobem rozdělit, klasifikovat. Blažek a Uhlíř (2002) v této souvislosti uvádějí, že neexistuje komplexní klasifikace teorií regionálního rozvoje a vždy záleží na zvolených kritériích, které obvykle dělí teorie na dvě protichůdné kategorie.

Dělení, které asi nejvíce odpovídá obsahovému významu regionálního rozvoje, uvažuje jako kritérium trend, jakým se podle teorie regiony vyvíjejí – zda dochází ke snižování nebo naopak zvětšování rozdílů mezi nimi. Na základě této úvahy rozeznáváme konvergenční a divergenční teorie regionálního rozvoje. Konvergenční teorie v zásadě předpokládají postupné vyrovnávání rozdílů mezi regiony, tedy převládají zde nivelizační procesy. Protipólem jsou teorie divergenční, pro něž je základní tendencí zvětšování meziregionálních rozdílů formou diferenciačních procesů (koncentrace atp.). Zde je nutné upozornit na fakt, že téměř všichni autoři ve svých teoriích uvažují i s působením opačného trendu, než který sami upřednostňují – někteří zmiňují epizodické střídání uvedených trendů nebo kombinují oba přístupy v závislosti na hierarchické úrovni jevů (Hampl, 2005). Jak proto uvádějí Blažek a Uhlíř (2002), obecná shoda panuje snad jen u faktu, že konvergenční teorie pracují s výrazně delším časovým horizontem než divergenční – tj. aby došlo k vyrovnání rozdílů mezi regiony, je potřeba mnohem delšího působení než je nutné ke zvětšování rozdílů.

Méně často zmiňované dělení teorií je na nabídkové a poptávkové, které je uvažováno při konstrukci konkrétní regionální politiky – od něj se odvíjí výběr nástrojů na podporu regionů. Problematickou je ovšem volba ukazatelů pro výběr nástrojů, neboť principielní otázkou je, jaké ukazatele vybrat, aby byly dostatečně objektivní a průkazné.

Na základě myšlenkového postupu rozlišují ještě Blažek a Uhlíř (2002) dělení teorií na induktivní a deduktivní. Induktivní teorie vycházejí ze schopnosti usuzovat a tvořit z jednotlivých událostí (prvků, asociací) obecné závěry. Deduktivní teorie jsou založeny na logickém vyvozování závěrů, postupují od obecných rysů prvků ke specifickým. Jak se indukce a dedukce týká regionálního rozvoje? Měli byste to aspoň naznačit

1.3 KLASIFIKACE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE A JEHO TEORIÍ

2010-10-15T05:06:00.002-07:00

1.3.1 KLASIFIKACE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE

Vývoj zájmu o území nižších úrovní než je území státu vedl odborníky k zamyšlení se nad následujícími otázkami:
- Co je to region?
- Lze měřit regionální rozvoj?
- Jaké jsou příčiny vzniku rozdílů mezi regiony?
- Existuje více „regionálních rozvojů“?

Na uvedené otázky prakticky neexistuje jednoznačná odpověď a definicí regionů, regionalismu nebo i regionálního rozvoje existuje značné množství (viz kap. 8.1). Co je však všem těmto otázkám a termínům společné, je snaha o využívání komplexního (multidisciplinárního) přístupu – propojování poznatků z více vědních oborů, na jejichž pomezí regionální rozvoj leží. Mezi tyto disciplíny bezesporu patří geografie, ekonomie, územní plánování, sociologie nebo demografie. Ve vztahu regionální rozvoj – regionální politika, lze regionální politiku chápat jako aplikační rovinu regionálního rozvoje. Blíže o vztahu regionálního rozvoje a regionální politiky pojednávají v poměrně široké tematické struktuře např. Wokoun et al. (2008).

Jelikož je multidisciplinarita regionálního rozvoje všeobecně přijímána, jsou někteří odborníci přesvědčeni, že termín regionální rozvoj je příliš úzký pro vyjádření šíře pojetí této problematiky. Za vhodnější proto považují hovořit o regionalistice (viz výše).

V souvislosti s poznáváním regionů, tvorbou regionalizací a aplikací často velmi odlišných přístupů se nabízí otázka, zda lze identifikovat „více regionálních rozvojů“ ve smyslu odlišných (různých) regionálních rozvojů. Například Damborský (in Wokoun et al., 2008) uvádí dva možné přístupy k uvedenému problému, když rozlišuje přístup praktický a akademický. Praktický přístup definuje jako schopnost vyššího využívání a zvyšování potenciálu daného prostoru, a to v důsledku prostorové optimalizace socio-ekonomických aktivit a využití přírodních zdrojů. Akademický přístup k regionálnímu rozvoji vidí jako aplikaci dílčích vědeckých disciplín, jejímž cílem je hledání zákonitostí v regionálním rozvoji a hledání nástrojů k jeho ovlivnění. Damborský rovněž konstatuje, že oba přístupy se vzájemně ovlivňují, ba dokonce jsou na sobě v dlouhodobém horizontu závislé. Oba přístupy se pak úzce promítají do regionální politiky.

Vztah regionálního rozvoje a regionální politiky (pramen: Wokoun et al., 2008)
Jinou dimenzí v regionálním rozvoji je měřítko rozvoje. V regionálním rozvoji lze totiž identifikovat různé hierarchické úrovně (obr. 1-2). Na konkrétním postavení vymezeného regionu v celé hierarchii poté závisejí opatření, přijímaná k rozvoji daného území. Na všech řádovostních úrovních se vyskytují určité diference, které lze měřit za pomoci vybraných indikátorů. V daném kontextu Peet a Hartwick (2009) kritizují využití klasických indikátorů pro hodnocení územních diferencí (jako např. hrubý domácí produkt, příjem obyvatelstva nebo míra nezaměstnanosti). Namísto toho navrhují využívat ukazatelů, které více zohledňují skutečnou kvalitu života (gramotnost obyvatel, naděje na dožití apod.).

Srovnání odlišných hierarchických úrovní (pramen: vlastní návrh podle Gregory et al., 2009 a Pike et al., 2006)

Rozlišit přístupy k regionálnímu rozvoji lze také podle názorů na míru zapojení státu do regionálního rozvoje. V zásadě se prakticky jedná o obraz téhož sporu v ekonomii. V obou těchto vědních disciplínách totiž probíhá diskuse, zda upřednostnit princip solidarity nebo princip zásluhovosti, tedy jestli převažující bude snaha o sociální spravedlnost nebo ekonomickou efektivnost. Výsledkem je obvykle kompromis – vyvážená cesta mezi oběma principy – který však může významně poznamenat dynamiku vývoje regionu. V tomto případě platí, že více liberalismu zrychluje ekonomický vývoj.

Jinou principielní otázkou regionálního rozvoje je, jakým způsobem vznikají rozdíly mezi regiony? A jak působí na socio-ekonomický vývoj? Příčiny regionálních rozdílů lze rozdělit do dvou kategorií – na vnitřní a vnější. Vnitřní příčiny pocházejí od aktérů regionálního rozvoje v daném území (tedy zevnitř regionu) – jde o jejich chování, zvyky, motivaci, schopnosti a míru jejich využití. Vnějšími příčinami rozumíme společenské podmínky a různé (externí) prostředí (fyzicko-geografické i socio-ekonomické). Díky dominanci socio-ekonomických procesů v dnešním světě dochází k neustálému vzniku rozdílů a jejich postupnému zrychlování. Tvorba rozdílů dnes významně převažuje nad nivelizačními procesy. Za nejvýznamnější příčinu vzniku rozdílů považují hlavně ekonomové možnost akumulace majetku, jeho předávání a rozmnožování.

Nelze však říci, že tvorba rozdílů má na regiony pouze negativní dopady. Do jisté úrovně je lze považovat za významný motivační impuls k mobilizaci vnitřních zdrojů v regionu anebo také, jak zmiňuje Hampl (1996), za předpoklad budoucí efektivnější formy dělby práce či specializace regionů.

1.2 VZNIK A VÝVOJ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE

2010-10-15T05:06:00.001-07:00

Regionální rozvoj – v dnešním významu tohoto pojmu – je poměrně mladou vědní disciplínou. Jeho počátky můžeme klást zhruba do 30. let 20. století. Oproti tomu pojem region – ve smyslu region jako objekt vědeckého bádání – je mnohem starší, blíže např. Toušek et al.. (2008).
Uceleným směrem, který předcházel vlastnímu regionálnímu rozvoji, je regionalismus. Tímto termínem označujeme snahy o vypořádání se s kulturní a etnickou emancipací na počátku 20. století. Regionalismus bývá považován za formu hnutí. I on prošel určitým vývojem, neboť snaha o kulturní a další sebeurčení menších územních celků než státních resp. určitých skupin obyvatel, byla patrná již v 19. století, kdy se rozvíjela silná činnost nejrůznějších spolků. V době vzestupu regionalismu v 19. století se základní náplní zkoumání stala osobitost jednotlivých území a hledání cest k jejich vzestupu. Už tehdy byla pozornost věnována roli aktivity a schopností lidí, byť ne tak výrazně jako v dnešní době. Chápání role aktérů vyústilo ve vytvoření hierarchie úkolů regionalismu, kde na vrcholu (první v pořadí) byly otázky sociální, následované správními, kulturními a nakonec hospodářskými.

Regionální rozvoj začal být více vnímán až od třicátých let 20. století, a to v souvislosti se snahou reagovat na tehdejší události a jevy, mající významný dopad prakticky na celém světě – konec první světové války, vznik národních států, hospodářská krize aj. Regionální rozvoj si tak našel svoje nosná témata v otázkách správních, hospodářských i sociálních. Konkrétně v případě Československa byla přítomná i snaha o odklon od rakouského centralismu.

Po druhé světové válce – lze říci, že i jako reakce na ni – se začala postupně tvořit nová podoba regionálního rozvoje v Evropě. Změna politického klimatu a nutnost řešení hospodářského vzestupu regionů zničených válkou přesunula zájem regionálního rozvoje právě tímto směrem. Ekonomie a politika se tak na delší dobu staly ústředními tématy v regionálním rozvoji.

Na počátku padesátých let 20. století vytvořil Walter Isard novou disciplínu, tzv. regionální vědu. Ta se v jeho pojetí komplexně zabývá prostorovými jevy a procesy a vztahy mezi nimi, včetně prostorové organizace společnosti. V některých případech je regionální věda považována za synonymum pro tzv. regionalistiku. Předmětem zkoumání regionalistiky je vlastní region (jako určité vymezené území), který lze obecně specifikovat na základě tří charakteristik: prostoru, velikosti a věcného obsahu. Tento multidisciplinární systém vznikl v souvislosti s nutností řešit rozvoj území (regionů) koncepčním způsobem s využitím poznatků z různých vědních disciplín či oborů lidské činnosti.

Přibližně od šedesátých let 20. století začaly v regionálním rozvoji nabývat na významu behaviorální faktory – regionální rozvoj začal být chápán jako regionální identifikace (sounáležitost) lidí s územím, na kterém žijí. Ve větší míře se začaly vytvářet regiony za konkrétním účelem, především v oblasti veřejné správy a regionálního plánování. Výsledkem bylo velmi často vytvoření středního stupně vlády, motivované snahou zvýšit efektivitu veřejně-správních činností např. prostřednictvím moderních manažerských postupů (iniciativa New Public Management aj.).

V průběhu druhé poloviny 20. století docházelo k postupnému růstu významu regionů. V anglosaských zemích se v 80. letech minulého století dostaly regiony do popředí zájmu prakticky ve všech vědních disciplínách spjatých s prostorem (územím) – např. geografie, územní plánování nebo veřejná správa. Kvalitativní posun chápání regionu a regionálního rozvoje se projevil v zaměření pozornosti směrem k otázkám institucionalizace a politického řízení regionu (regional governance, regional management) – nešlo tak již o pouhé hledání kritérií a charakteristik k tvorbě typologií či klasifikací regionů.

V posledních letech se v souvislosti s regionálním rozvojem hovoří o tzv. neoregionalismu. Jeho základní myšlenkou je aktivizace obyvatel na základě jejich vlastní iniciativy (bottom-up koncept). To je přesný opak do té doby hojně využívaného konceptu top-down, kdy roli iniciátora zastával stát ve formě regionální politiky. V éře globalizace a koncentrace je koncept bottom-up současně jasnou odezvou na soudobé posilování národních a nadnárodních struktur. Tato „emancipace“ regionů se ve vztahu k vyšším hierarchickým strukturám (státům, společenstvím) projevuje vytvářením regionální úrovně správy (pokud takovou daný stát ještě nemá) popř. dalším posilováním pravomocí již existující regionální samosprávy. V Evropě lze tento proces dokladovat např. na vzniku Výboru regionů při Evropské unii nebo na příkladu Španělska a Itálie, kde regiony tvoří základ správního systému (v jejich případě se hovoří až o „regionálních státech“).

Důraz na roli aktéra a obnovený zájem o kulturní, historické či etnické aktivity a z nich realizované konkrétní formy (sebe)identifikace regionů jsou společným rysem jak prvopočátků regionalismu, tak i (neo)regionalismu současného. Za konkrétní projevy regionalizace v kulturní oblasti jsou považovány snahy regionů o svou vlastní prezentaci jako míst k žití, v oblasti ekologie důraz na udržitelnost rozvoje a prostředí, v ekonomii pak vytváření regionálních klastrů nebo konkurence metropolitních regionů. Závěrem je vhodné poznamenat, že i regionální rozvoj podléhá v rámci studovaných témat společenským trendům.

1. ÚVOD / 1.1 VÝZNAM TEORIÍ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE

2010-10-15T05:05:00.001-07:00

Snaha o zajištění úspěšného rozvoje regionů není z dlouhodobého pohledu nikterak moderní, ale přirozeně již existuje velmi dlouho (až tři tisíce let př. n. l.). Politická moc a její stabilita byla vždy do značné míry závislá na tom, zda konkrétní vládci byli schopni zajistit rozvoj a ekonomickou prosperitu v rámci svých území (říší). V tomto kontextu lze uvést jako vhodné historické příklady úspěšného rozvoje pro území České republiky mimo jiné středověkou kolonizaci našeho pohraničí nebo zakládání soustavy středověkých měst – vše se odehrávalo za intenzivního využití zahraničních osadníků. Oba uvedené procesy, které byly iniciovány zejména z popudu českých králů, přinesly rozvoj a prosperitu do dosud nevyužívaných či slabě využívaných oblastí na našem území. Jejich výsledkem bylo v tehdejší době zřetelné posílení moci a prestiže Českého království v rámci celého středoevropského prostoru.

Ve výše uvedených historických obdobích a epochách byl regionální rozvoj řízen spíše intuitivně, přičemž zde byla patrná především snaha mechanicky aplikovat úspěšné vzory z rozvinutějších zemí (z tohoto důvodu byli k zakládání měst ve středověku využíváni lokátoři a osadníci z Německa). Naproti tomu od 18. století, v souvislosti s vlivem osvícenství, dochází k postupnému pronikání vědeckých metod do všech sfér života tehdejší společnosti, a tedy i do oblasti regionálního rozvoje. Na první opravdu „vědeckým“ způsobem vytvořené teorie regionální rozvoje navázalo od této doby mnoho dalších, nových a sofistikovaných teoretických konceptů. Většina těchto teorií se jednak snaží přinášet vysvětlení, proč existují rozdíly mezi úspěšnými a neúspěšnými regiony, a jednak obsahuje i určité návrhy, jakým způsobem a za pomoci jakých nástrojů lze dosáhnout úspěšného rozvoje méně vyspělých regionů.
Podle Blažka (2008) tak teorie regionálního rozvoje představují více či méně ucelený systém, vysvětlující působení základních faktorů, subjektů, mechanismů a dalších souvislostí regionálního rozvoje. Konkrétních teoretických konceptů od dob osvícenství vznikla samozřejmě celá řada, přičemž často jsou jednotlivé teorie ve vzájemném rozporu a v některých případech vystupují i zřetelně kriticky vůči sobě navzájem.
Tato myšlenková a intelektuální roztříštěnost vychází podle Peeta a Hartwick (2009) zejména z toho, že konkrétní teorie regionálního rozvoje vždy odráží:
- politické postoje svého tvůrce,
- místo a dobu svého vzniku,
- rozdílná filosofická východiska,
- odlišné odborné zkušenosti a profily svých zakladatelů (např. ekonomů, sociologů, antropologů, historiků, geografů apod.).

Na základě výše uvedeného se nabízí otázka, v čem tedy vlastně spočívá přínos studia konkrétních rozvojových konceptů. Podle Blažka (2008) mají teorie regionálního rozvoje velmi významný poznávací i praktický význam, neboť jejich znalost je základem pro koncipování adekvátní regionální politiky a regionální rozvojové strategie.
Jinak řečeno, teorie regionálního rozvoje se zabývají mnohem obecnějšími problémy a otázkami typu:
- Mají být dotační programy a tituly spíše v souladu s neoliberálními či strukturalistickými teoriemi regionálního rozvoje?

- Mají být tyto dotační programy a tituly zaměřeny více na podporu silných nebo slabých regionů – co je výhodnější pro regiony a co pro konkurenceschopnost celého státu?

- Jak silná má být role státu (kraje, obce) v rámci regionálního rozvoje a jaké množství veřejných prostředků má být vynakládáno na zmírňování rozdílů mezi jednotlivými regiony?

Zatímco nastavení konkrétních dotačních titulů podléhá v demokratických státech neustálým změnám a priority regionální politiky jsou modifikovány v závislosti na výsledcích voleb, znalost teorií regionálního rozvoje má silně nadčasový charakter – jednotlivé teoretické koncepty spojené například s Adamem Smithem či Karlem Marxem jsou zdrojem inspirace konkrétních rozvojových plánů a aktivit již po mnoho desetiletí. Předkládaný učební text neobsahuje zdaleka všechny teorie regionálního rozvoje, ale jedná se spíše o základní průřez některými vybranými směry regionálního rozvoje. Zájemce o hlubší a detailnější poznání teorií regionálního rozvoje je možno odkázat buď k dalším komplexním odborným publikacím, které se zabývají touto problematikou (např. Peet a Hartwick, 2009; Pike et al., 2007; Blažek a Uhlíř, 2002), nebo přímo k originálním dílům autorů jednotlivých teorií.

REGIONÁLNÍ ROZVOJ - OBSAH:

2010-10-15T05:03:00.000-07:00

teorie, aplikace, regionalizace

OBSAH:

1. ÚVOD
1.1 VÝZNAM TEORIÍ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE
1.2 VZNIK A VÝVOJ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE
1.3 KLASIFIKACE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE A JEHO TEORIÍ
1.3.1 KLASIFIKACE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE
1.3.2 KLASIFIKACE TEORIÍ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE
1.4 HLAVNÍ METODOLOGICKÉ PŘÍSTUPY
1.4.1 POZITIVISMUS
1.4.2 KRITICKÝ RACIONALISMUS
1.4.3 KONCEPCE PARADIGMAT
1.4.4 STRUKTURALISMUS
1.4.5 KRITICKÝ REALISMUS
1.4.6 TEORIE STRUKTURACE
1.4.7 HERMENEUTIKA
1.4.8 POSTSTRUKTURALISMUS A POSTMODERNISMUS
1.5 VÝZNAMNÉ EKONOMICKÉ TEORIE A JEJICH VZTAH K REGIONÁLNÍMU ROZVOJI
1.5.1 NEOKLASICKÁ EKONOMIE
1.5.2 KEYNESIÁNSKÁ EKONOMIE
1.5.3 NEOMARXISMUS
1.5.4 NEOLIBERÁLNÍ EKONOMIE
1.5.5 INSTITUCIONÁLNÍ EKONOMIE

2. LOKALIZAČNÍ A NEOKLASICKÉ TEORIE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE
2.1 NEOKLASICKÁ EKONOMIKA A JEJÍ VLIV NA REGIONÁLNÍ ROZVOJ
2.2 LOKALIZAČNÍ TEORIE
2.2.1 LOKALIZACE ZEMĚDĚLSKÝCH AKTIVIT
2.2.2 MODEL PRŮMYSLOVÉ LOKALIZACE
2.2.3 HOTTELINGŮV MODEL
2.2.4 PROSTOROVÉ USPOŘÁDÁNÍ EKONOMIKY A LOKALIZACE
2.2.5 LOKALIZAČNÍ TEORIE – JEJICH SOUČASNOST A HODNOCENÍ
2.3 NEOKLASICKÉ TEORIE
2.3.1 TEORIE KOMPARATIVNÍCH VÝHOD
2.3.2 JEDNOSEKTOROVÝ MODEL
2.3.3 DVOUSEKTOROVÝ MODEL
2.3.4 RŮSTOVÉ ÚČETNICTVÍ
2.3.5 TEORIE ZÁVISLOSTI NA ZVOLENÉ CESTĚ (path-dependence theory)
2.3.6 NOVÁ EKONOMICKÁ GEOGRAFIE
2.3.7 NOVÁ TEORIE RŮSTU
2.3.8 KONCEPT ÚSPOR V EKONOMICE
2.3.9 PŘEHLED NEOKLASICKÝCH TEORIÍ V REGIONÁLNÍM ROZVOJI

3. TEORIE KEYNESIÁNSKÉHO OBDOBÍ
3.1 ÚVOD DO KEYNESIÁNSTVÍ
3.2 SEKTOROVÁ TEORIE RŮSTU
3.3 TEORIE EXPORTNÍ ZÁKLADNY
3.4 TEORIE RŮSTOVÝCH PÓLŮ
3.5 OBECNÁ TEORIE POLARIZOVANÉHO ROZVOJE
3.6 TEORIE KUMULOVANÝCH PŘÍČIN
3.7 TEORIE NEROVNOMĚRNÉHO ROZVOJE
3.8 DALŠÍ PŘÍKLADY KEYNESIÁNSKÝCH TEORIÍ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE
3.9 PŘEHLED KEYNESIÁNSKÝCH TEORIÍ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE

4. MARXISTICKÉ A STRUKTURALISTICKÉ TEORIE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE
4.1 ÚVOD DO MARXISTICKÝCH TEORIÍ
4.2 TEORIE MEZOEKONOMIKY
4.3 HOUPAČKOVÁ TEORIE NEROVNOMĚRNÉHO ROZVOJE
4.4 „TŘETÍ ÚROVEŇ“ TEORIE KRIZE
4.5 TEORIE ZÁVISLOSTI (dependency theory)
4.6 TEORIE NEROVNÉ SMĚNY
4.7 TEORIE VÝROBNÍCH CYKLŮ
4.8 TEORIE ZISKOVÝCH CYKLŮ
4.9 REGULAČNÍ TEORIE
4.10 PŘEHLED MARXISTICKÝCH A STRUKTURALISTICKÝCH TEORIÍ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE

5. KRITICKO-REALISTICKÉ PŘÍSTUPY
5.1 TEORIE ÚZEMNÍCH DĚLEB PRÁCE
5.2 „LOCALITY DEBATE“ (diskuse o lokalitách)

6. INSTITUCIONÁLNÍ SMĚRY REGIONÁLNÍHO ROZVOJE
6.1 TEORIE VÝROBNÍCH OKRSKŮ, FLEXIBILNÍ SPECIALIZACE, REGIONÁLNÍ SÍTĚ A KLASTRY
6.2 INOVACE JAKO ZÁKLAD REGIONÁLNÍHO ROZVOJE – TEORIE UČÍCÍCH SE REGIONŮ

7. POSTMODERNÍ TEORETICKÉ PŘÍSTUPY
7.1 ÚVOD DO POSTMODERNÍHO MYŠLENÍ
7.2 POSTSTRUKTURALISMUS
7.3 POSTDEVELOPMENTALISMUS
7.4 FEMINISMUS V POSTMODERNÍ DOBĚ A REGIONÁLNÍ ROZVOJ
7.5 PŘEHLED POSTMODERNÍCH TEORIÍ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE

8. REGIONY A REGIONALIZACE
8.1 KONCEPCE A POJETÍ REGIONU
8.2 KLASIFIKACE REGIONŮ
8.2.1 ODVĚTVOVÉ HLEDISKO
8.2.2 METODOLOGICKÉ HLEDISKO
8.2.3 TAXONOMICKÉ HLEDISKO
8.2.4 HLEDISKO FORMY
8.3 REGIONÁLNÍ HIERARCHIE
8.4 REGIONÁLNÍ TAXONOMIE A JEJÍ METODY
8.4.1REGIONÁLNÍ TAXONOMIE
8.4.2 METODY REGIONÁLNÍ TAXONOMIE
8.5 REGIONALIZACE A JEJICH VYBRANÉ PŘÍKLADY
8.5.1 VÝVOJ REGIONALIZACÍ NA ÚZEMÍ ČR
8.5.2 ADMINISTRATIVNÍ REGIONALIZACE NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY

Etické a profesionální zásady sociologického výzkumu

2008-10-22T15:25:00.002-07:00

4.) kolegům (výzkumníkům), např. pokud je cituji apod.
- není mravné někoho poškodit
- chovat se podle obecně přijatých profesních zvyklostí
- odpovědnost je založena na kombinaci citlivosti, ohleduplnosti a zdravého selského rozumu
- odpovědnost k tomu, koho zkoumáš, k vědě, profesi, ke sponzorovi a zadavateli výzkumu
- pokud je výzkumník v rozporu se zájmem zkoumaného objektu: (ohrožení jejich života) modelujeme procesy na počítači, necháme působit negativní vliv v malé intenzitě a po krátkou dobu, pokud tím pomůžeme řešit naléhavější problémy společnosti, předem informujeme dotázaného o možných negativních vlivech a zajistíme jeho souhlas
- na otázky zasahující příliš do soukromí nevyžadujeme odpověď od všech respondentů
- zachování soukromí publikováním agregovaných dat

5.) soubor údajů, jež je etické uvést
- kdo financoval výzkum
- přesné znění položených otázek
- definice populace a výběru
- velikost výběru
- způsob provedení a návratnost
- které výsledky jsou založeny jen na části výběru
- jaký typ dotazování
- časové zařazení výzkumu

Etické a profesionální zásady sociologického výzkumu

2008-10-22T15:25:00.001-07:00

2.) zadavateli výzkumu
- nelze zatajit či zkreslit nějaké informace → vše uvést v závěrečné zprávě
- výzkumník přijde do styku s tajnými skutečnostmi zadavatele → nesmí se dostat ke třetí osobě!

3.) veřejnosti (příjemcům informací), pokud chceme výzkum zveřejnit, měli bychom dát veřejnosti k dispozici tyto údaje:
- kdo výzkum provedl
- čeho se výzkum týká (zmínit zadavatele)
- kde byl proveden sběr dat
- kdy byl proveden sběr dat
- jakým způsobem byl výběr realizován
- vlastní výsledky
- nepublikovat údaje nepřesné, zavádějící, účelové…
- grafy, tabulky
- výsledky výzkumu mají vliv na veřejné mínění
- rozmyslet si, zda publikovat informace, které by mohli někoho poškodit (např. nějakou firmu – může nás i žalovat)

Etické a profesionální zásady sociologického výzkumu

2008-10-22T15:24:00.002-07:00

Etické a profesionální zásady sociologického výzkumu
výzkumník má zodpovědnost vůči:

1.) respondentům
- ochrana osobních údajů
- rozlišovat anonymitu a důvěrnost informací – není to totéž
- anonymita = respondent nám nesdělí žádné osobní údaje
- důvěrnost = získáme respondentovi osobní údaje (kontaktní data a preference apod.), ale nelze spojit jeho odpovědi s jeho osobou
- důvěrnost lze porušit i jinak než tím, že uvedeme jméno (např. případová studie – člověk, žije sám, bez rodiny, na kraji lesa v opuštěném domku… → jednoznačně vede k identifikaci člověka)
- porušení anonymity (přímé/nepřímé)
- zákaz křížení databází (pokuta 50 000 000 Kč)
- respondent musí být informován o všech důsledcích spolupráce na výzkumu
- musíme získat jeho souhlas s uchováním dat
- respondent má právo souhlas odvolat a požadovat zničení všech materiálů (a nepoužití jeho dat)
- zakázat tazatelům kombinovat různé výzkumy
- tazatel nesmi po ukončení rozhovoru plnit další své úkoly (např. obchodní zástupce nějaké firmy…)

Prezentace výsledků sociologického výzkumu

2008-10-22T15:24:00.001-07:00

Ad 3b) jakým způsobem bude zpráva publikována:
- jeden text by měl být v jednom okamžiku nabízen jen jedné redakci
- výsledky by měly být nejdříve zhodnoceny kvalifikovaným vědcem a publikovány ve vědeckém časopise nebo odborně oponovány ve formě výzkumné zprávy, teprve potom dát k dispozici sdělovacím prostředkům a veřejnosti ve formě novinové zprávy nebo populárního článku, které nutně zjednodušují.

Ad 4) jakým stylem bude zpráva napsána

Pojednání o výsledcích výzkumu je možné psát:
- v 1. os. j.č.
- ve 3. os. tvar pasivní
- lze i 3. os. tvar aktivní

Pokud text obsahuje obrázky a grafy, text by měl být pochopitelný i bez nich.

Ad 5) co vše bude zpráva obsahovat a jaká bude struktura zprávy
-formulace problému
-popis metodiky výzkumu (výběr, research design a použité metody)
-analýza a interpretace
-závěry a diskuse
-bibliografie

struktura
1) Titul (titul, abstrakt, předmluva)
2) Obsah
3) Text (úvod, metodika a metodologie, vlastní text, závěry, doporučení pro další v.)
4) Bibliografie (přílohy, poznámky, slovníček, bibliografie, index)

ad 6) mravní závazky
viz další subkapitola

Prezentace výsledků sociologického výzkumu

2008-10-22T15:23:00.000-07:00

Ad 2) jaký je účel výzkumné zprávy nebo publikace

Účelem publikace je podmíněn obsah i zvolená forma publikace, důraz, který volíme, hloubka rozboru jednotlivých okruhů zjištěných faktů.
Tři základní:
1) shrnout všechno, co bylo zjištěno o daném předmětu

2) popsat nově zjištěný poznatek, doplněk informace k existujícímu souhrnu znalostí
o buď publikovat doplňující poznatek
o nebo zveřejnit nové paradigma, popsat revoluční teorii, prosadit nové pojmy, nové vysvětlení

3) prokázat praktickou užitečnost zjištěných informací, prokázat jejich využitelnost pro praktiky: informuje čtenáře o důsledcích teorií a metod, které mohou být čtenáři užitečné v jeho práci

ad 3a) Forma sdělení
Formy se liší rozsahem, stupněm odbornosti, hloubkou rozboru, stupněm aktuálnosti, pedagogickou vhodností a mnoha dalšími charakteristikami.
Nejčastější formy sdělení a publikace výzkumu jsou:
- kniha-monografie
- stať v odborném časopise
- výzkumná nebo technická zpráva
- učebnice
- populární kniha
- článek v populárním časopise
- novinová zpráva

Zásady prezentace dat

2008-10-22T15:22:00.004-07:00

(15) Zásady prezentace dat. Písemná a grafická prezentace dat. Etické a profesionální zásady sociologického výzkumu. Povinný obsah výzkumné zprávy a vědecké publikace.
Prezentace výsledků sociologického výzkumu
Zásady prezentace dat
Před psaním výzkumné zprávy je třeba určit:
1) pro koho je zpráva určena (i.e. Okruh čtenářů)
2) jaký je účel výzkumné zprávy nebo publikace
3) jakým způsobem bude zpráva publikována, jaká bude forma sdělení
4) jakým stylem bude zpráva napsána
5) co vše bude zpráva obsahovat a jaká bude struktura zprávy
6) jaké mravní závazky výzkumný tým převzal a je povinen jim výzkumnou publikaci přizpůsobit

Ad 1) pro koho je zpráva určena
- vědci v základním výzkumu (důraz musí být kladen na příspěvky, které výzkum přinesl vědeckému zkoumání)

- vědci publikující v aplikovaném výzkumu (publikace by měla obsahovat informace o tom, jak výzkum přispěl k řešení konkrétního problému)

- praktici, pracovníci soukromých firem, podnikatelé (údaje, zajímající jejich zákazníky, zdůraznit, čím je důležitý pro jejich klienty)

- úředníci státní správy (informace, jak mohou výsledky výzkumu pomoci v práci úřadu)

- sponzoři výzkumu (technické detaily, +zda studie dosáhla předsevzatých cílů

- veřejnost, ostatní čtenáři (co nejsrozumitelnější forma, aby jim rozuměl i laický čtenář

Dokumentace

2008-10-22T15:22:00.003-07:00

Dokumentace
1) Údaje o souboru dat (jméno souboru dat, místo uložení, popis souboru, počet znaků a jejich jména, pořadí znaků v souboru, počet jednotek)

2) Údaje o jednotlivých znacích )jméno znaku, rozsah a formát znaku, hodnoty znaku, popis znaku, popis hodnoty znaku, kód)

3) Dokumentace doplňkových údajů o souboru (uspořádání výběru, typ výzkumného uspořádání, podrobnosti o metodě sběru dat, charakteristika chyb a způsobu jejich oprav)

4) Dokumentace doplňkových údajů o příbuzných souborech (soubory dat z předvýzkumu, soubory dat z minulých srovnatelných výzkumů, mezinárodní soubory dat s možností komparace)

5) Dokumentace provedených transformací (nejlépe v podobě formule, předpisu pro transformaci)

Transformace dat
- konstrukce nového znaku z jediného znaku (pokud je rozložení šikmé)

- aritmetická transformace - konstrukce znaku ze skupiny znaků (+,-,x,: s hodnotami jednoho nebo více znaků ale i aritmet. či geometr. průměr…)

- Součtová transformace (tvoříme nový znak, jehož hodnota vyjadřuje počet výskytů zvoleného kódu v baterii znaků, např. počet kladných odpovědí na množinu stejně strukturovaných otázek nebo počet správně zodpovězených otázek v testu)

- logická transformace (kombinace hodnot několika měřitelných, zjišťovaných znaků.

Fáze přípravy dat

2008-10-22T15:22:00.001-07:00

Fáze přípravy dat
1) Evidence a kontrola prvotních dokladů (dotazníků, formulářů). Nakódované dotazníky, záznamy o rozhovoru či pozorování…musí mít všechny standardní podobu z hlediska pořadí a struktury zaznamenané informace. Musí být použito stejného kódového označení pro celý soubor jednotek.

2) Příprava struktury datového záznamu výzkumného souboru. Program – např. SPSS, přenáším do něj parametrické údaje

3) Záznam dat, přenos dat na paměťové médium,do počítače

4) Kontrola úplnosti a uspořádání dat. Jednak před vstupem do počítače, jednak v samotném procesu pořizování dat a jednak kontrolou dat v počítači, zjišťujeme, zda je struktura záznamů o všech jednotkách stejná (počet záznamových míst, typ znaku, povolený rozsah hodnot, který kódy nesmějí překročit a délku celého záznamu).

5) Čištění dat, opravy chyb. Nejlepší kontrolou při pořizování dat je dvojí nezávisle na sobě provedený záznam dat ze stejného souboru formulářů. Porovnáním pak odstraníme překlepy. Dále jsou možné logické kontroly (vš vzdělání před 22. rokem…) chyby opravujeme přednostně podle primárních dokladů, pokud nemáme, dáme tam missing value.

6) Popis a dokumentace souboru dat. Soubor dat je určen několika zásadními údaji. Jsou potřebné k jeho vyhledání, archivaci, analýze dat i k rozhodnutí o jeho dalším využití. Kromě údajů o celém souboru dat je třeba určit také údaje o každém jednotlivém znaku. Konečně dokumentujeme doplňkové údaje o souboru, tj. údaje o způsobu pořízení dat a o příbuzných souborech.

Příprava kódovacího klíče

2008-10-22T15:21:00.002-07:00

Příprava kódovacího klíče
1) Rozdělení variability znaku do tříd se musí řídit cílem výzkumu. Musí odpovídat reálné struktuře zkoumaného jevu ve zkoumané populaci

2) Použité klasifikační kategorie musí být vyčerpávající. Tedy třídy kategorizace musí pokrývat celé universum.

3) Třídy kategorizace se nesmí překrývat

4) Kódovací klíč musí obsahovat jednoznačná kritéria bez nerozhodnutelných případů

5) Použité kategorie musí být na téže rovině obecnosti

6) Musí být použit jeden klasifikační princip

7) Z praktických důvodů použitelnosti kódu jako třídícího znaku je třeba rozdělit kategorie dostatečně rovnoměrně nebo podle přijatého statistického modelu.

Příprava (pořizování a čistění) dat
1) Cílem přípravy dat je převést údaje z jejich fyzické podoby záznamu kódů nebo verbálních záznamů na dotaznících, formulářích nebo jiných záznamových prostředcích do počítače.

2) Druhým cílem přípravy je odstranění chyb (dbáme na prevenci chyb, řadu jich můžeme odhalit pečlivou kontrolou ve fázi kódování dat, čitelným záznamem a přehledným uložením, řada chyb vzniká v průběhu přípravy dat, při přenosech a transformacích dat, chyba může vzniknout nesprávnou interpretací kódů, maximum chyb odstraňujeme v prvních fázích přípravy, čím později tím obtížnější je zjistit jejich původ), které v procesu mohli nastat. Kontrolou je dvojí nezávisle na sobě provedený záznam dat ze stejného souboru formulářů, chyby opravujeme přednostně podle primárních dokladů, neznáme-li údaj použijeme kód pro vynechaná data

3) Třetím úkolem přípravy je přenesení co největšího množství doprovodných údajů o datech do podoby využitelné při jejich zpracování.

Kódování a příprava dat pro analýzu

2008-10-22T15:21:00.001-07:00

(14) Kódování a příprava dat pro analýzu.Zásady pro přípravu kódovacího klíče. Příprava výzkumného souboru dat. Dokumentace a transformace dat.

Kódování a příprava dat pro analýzu

Počítače v sociologickém výzkumu při přípravě dat
Využívání počítače sociologem je novinka, která trvá teprve pár let. K přípravě a k přenosu dat, k jejich přenosu a třídění a posléze i k výpočtům pomocí speciálních programů tvořila na této cestě první stupeň děrnoštítková technika. Dalším stupněm byly soubory programů vytvořené pro sálové počítače. K práci s nimi sgog. potřeboval radu a pomoc specialisty programátora nebo statistika. Analytickým nástrojem v rukou sociologa se počítač stává teprve masovým rozšířením systémů programů (SPSS, SAS, BMDP)
kódování
operace kódování může být připravena předem. Každá z uzavřených otázek standardizovaného dotazníku má políčka, do kterých tazatel vyplňuje kód odpovědi.
Náročnější část práce v rámci operace kódování však spočívá v kódování otevřených otázek. Úkol pracovníka spočívá v navržení kategorií, do nichž jsou zařazovány jednotlivé volně vyjádřené odpovědi. Práci při operaci kódování obecně dělíme na přípravu kódovacího klíče a vlastní kódování podle jeho pokynů. Kódovací klíč připravuje člen výzkumného týmu. Kódování je možno svěřit zaškoleným kódovačům.

- kódování uzavřených otázek standardizovaného dotazníku – kód = číselné označení odpovědi.

- kódování otevřených otázek - navržení kategorií do nichž jsou zařazovány volně vyjádřené odpovědi

Obsahová analýza

2008-10-22T15:20:00.000-07:00

Využití
1. obsah sdělení – CO? – WHAT?
o např. sledujeme morální posuny
o př. obsahová analýza učebnic dějepisu

2. forma sdělení – JAK? – HOW?
o hovoří se spíše o „analýze výpovědí“
o sledují se argumentační vzorce
o př. informace o zvýšení daní – jinak sděluje levicový a pravicový tisk (aktivní x pasivní, tvar slovesa, infinitiv,…)

3. kdo je autorem – KDO? – WHO?
o zjistit úmysly autora
o postoj novinářů k němu (agentury volí taktiky, jak zprostředkovávat informace)

4. kdo je adresátem – KOMU? – TO WHOM?
o gramotnost, inteligence adresáta

5. s jakým efektem

Obsahová analýza

2008-10-22T15:19:00.002-07:00

Výhody
- možnost zkoumat (vý-)odpovědi jinak nepřístupných subjektů (respondentů)
- možnost získávat informace, které vznikly spontánně
- výzkum může probíhat v dlouhém časovém úseku i do minulosti
- možnost pracovat s velkým množstvím dokumentů (snadná dostupnost)
- úřední dokumenty – pořizovány odborníky

Nevýhody
- v účelu, za jakým dokumenty vznikly, může být odchylka
- ne všechny dokumenty mají stejnou životnost (ne všechny jsou dostupné – např. čísla časopisů)
- výzkumník nedostane k dokumentu původní účel, význam tohoto dokumentu (stylistický kontext) nezná
- nedostupnost některých dokumentů
- méně vzdělaní méně píší → některé vrstvy nejsou zachyceny
- nemožnost sledovat chování (dnes např. smajlíky)
- omezená srovnatelnost v čase

Obsahová analýza

2008-10-22T15:19:00.001-07:00

Obsahová analýza

je to strukturovaná analyticko-dokumentační technika

-nejdříve vytváří soubor vzájemně se vylučujících a tedy vyčerpávajících kategorií, které mohou být použity pro rozbor dokumentů

-pak zaznamenává četnosti výskytu jednotlivých kategorií v dokumentu
cílem je využít verbální nekvantitativní dokument a převést ho na kvantitativní údaje.

výzkumná technika: objektivní systematický, kvantitativní popis obsahu komunikace

aplikace: např. analýza denního tisku

jako 1. použil Bereson: na konci 2. světové války měl zjistit, zda má Německo atomovou zbraň → analyzoval propagandu, tisk,… (zjistil, že nemá)

Postup
1. volba dokumentů

2. volba záznamových kategorií

3. volba záznamové jednotky
o slovo – nejmenší jednotka
o téma - námět
o charakter – např. soc. status, etnická příslušnost
o věta nebo paragraf
o položka – celá jednotka
o obrázek,…

4. volba kontextové jednotky (větší jednotka, která obsahuje záznamovou jednotku, určím význam záznamové jednotky)

5. stanovení systému kvantifikace
o záznam frekvence výskytu – jen ano a ne
o frekvence - kolikrát
o rozsah -měření plochy článku, ve kterém se slovo vyskytlo
o síla, intenzita - analýza přívlastku

Sekundární analýza

2008-10-22T15:18:00.000-07:00

Sekundární analýza

Zdroje dat pro sekundární analýzu:
- archivní data,
- oficiální statistická data
- databanky statistických údajů
- datové publikace z výzkumů
- datové soubory z výzkumů na počítači

Výhody sekundární analýzy:
- šetří čas, peníze
- méně zasahuje do soukromí
- je snazší provádět srovnávací analýzy (mezinárodní srovnání, analýzy trendů, časové srovnání obdobných jevů ve dvou nebo několika okamžicích)

Nevýhody:
- nedostupnost některých dat+nemožnost je dodatečně doplnit
- původní data mohou obsahovat chyby, které výzkumní není schopen odhalit

Analýza osobních dokumentů

- metoda nestrukturovaná a osobní, odráží hloubku vcítění tvůrce, je příkladem využití kvalitativního přístupu, ukazuje možnosti případové studie vhledu do společenské reality určité skupiny obyvatel, u osobních dokumentů je obtížné zajistit dostupnost, obtížně sebereme jejich velký soubor

Zdroje dat

2008-10-22T15:17:00.002-07:00

Zdroje dat

Typy dokumentů:
1) osobní - o zážitcích, pocitech, dopisy, diáře, autobiografie, přiznání
2) úřední - statistiky, výkazy, soudní akta
3) tištěné - hromadné předávání informací, noviny, knihy, fotografie
4) původní X druhotné

Analýza osobních dokumentů

Metoda nestrukturovaná a osobní, odráží hloubku vcítění tvůrce, je příkladem využití kvalitativního přístupu, ukazuje možnosti případové studie vhledu do společenské reality určité skupiny obyvatel, u osobních dokumentů je obtížné zajistit dostupnost, obtížně sebereme jejich velký soubor
Technika podobná zúčastněnému pozorování. Má výhodu spontánnosti záznamu informace. Velmi často odráží hloubku vcítění tvůrce osobního dokumentu do situace. V protikladu k strukturované a neosobní obsahové analýze představuje metodu nestrukturovanou a osobní.
Klasická (nejslavnější) studie osobních dokumentů – Thomas+Znaniecky: „Polský sedlák v Evropě a Americe“ (viz Klas. sg. výzkumy - pro připomenutí-manželské, ceremoniální, sentimentální, literární a obchodní)

Nevýhody studia dokumentů

2008-10-22T15:17:00.001-07:00

Nevýhody studia dokumentů

1) Účel, pro nějž byl záznam pořízen jej modifikuje. Vzniká vychýlení oproti ideálnímu stavu zjišťování

2) Dokumenty nemají stejnou životnost. Dochází ke ztrátám, jejichž rozsah se liší podle zdroje dokumentů

3) Výzkumníkovi chybí informace potřebné k porozumění dokumentu.

4) Některé dokumenty jsou nedostupné

5) Vzniká výběrové vychýlení, způsobené skutečností, že méně vzdělaní lidé méně často tvoří psané dokumenty

6) Nelze sledovat neverbální chování

7) Nestejný formát dokumentů. Info nejsou zaznamenávány stejným způsobe, a ve stejném čase

8) Vznikají potíže s kódováním. Za účelem standardizace byla vyvinuta speciální metoda analýzy dokumentů

9) Srovnatelnost údajů v čase je omezená

Studium osobních dokumentů. Sekundární analýza

2008-10-22T15:16:00.002-07:00

(13) Studium osobních dokumentů. Sekundární analýza. Metody obsahové analýzy. Postup a zásady obsahové analýzy.

Studium dokumentů

Obory použití studia dokumentů
1) přímé informace jsou nedostupné
o fyzicky
o politicky
o finančně

2) studium dokumentů umožňuje analýzu delšího časového období

3) je organizačně méně náročný, než ostatní techniky

Přednosti studia dokumentů
1) je možno studovat i výpovědi jinak nedostupných subjektů (např. †)

2) výpověď není reakcí na dotaz výzkumníka. Není tedy tímto dotazem vyvolána ani zkreslena)

3) studium dokumentů umožňuje longitudinální analýzu (např. analýza tisku)

4) velikost výběru může být větší než u pozorování nebo experimentu

5) záznam byl proveden spontánně

6) tvůrce dokumentu snáze uvede doznání

7) je relativně levnější než terénní průzkum prováděný formou rozhovoru či dotazníkové šetření

8) některé dokumenty vytvořené profesionály mají vysokou kvalitu

Typy dotazů

2008-10-22T15:16:00.001-07:00

typy dotazů
 zahajovací dotazy – ověření základních charakteristik
 úvodní dotazy – již o předmětu diskuse, chceme zjistit, co respondent o tématu ví, jaký je jeho vztah k němu
 přechodové otázky – dostáváme se k jádru problému
 závěrečné otázky – posuzující (resp. zaujímá stanovisko)
o shrnující (souhlasí resp. se shrnutím)
o koncové (už Vás nenapadá nic dalšího)
cíle HR
 vysledování subjektivních konstruktů (jaké přívlastky používá, slovní zásoba = apriorní postoj respondenta ke zkoumané problematice
 subjektivní hodnocení a popisy konkrétních situací
 vysledovat subjektivní příčinné hypotézy (co má vliv na co, jaká událost zapříčiňuje další…)
Co dělá tazatel v průběhu HR??
 tazatel rozhovor nahrává, ale přesto si zapisuje nejdůležitější myšlenky (pracuje s nimi již v průběhu rozhovoru)
 zapisuje si i nejčastěji se opakující formulace, výroky
 zaznamenává neočekávané reakce
 upřesňuje si pojmy (zejména cizí slova)
 respondenta mírně usměrňuje, ale neovlivňuje!

Individuální hloubkové rozhovory

2008-10-22T15:15:00.002-07:00

Individuální hloubkové rozhovory

velmi volná struktura
cílem je zjistit motivační faktory, názorové spektrum, …

1) explorace
o HR jsou součástí exploračních studií (testování metodologických přístupů, pořadí kladených otázek)
o cílem je ideální formulace otázek (nebo i hypotéz)

2) typologie respondentů
o zejména v populaci, kterou neznáme

3) pretest
o mam několik variant a sleduji asociace, které se vážou na vyto varianty

4) zjištění interpretací členů cílové skupiny
o po provedení kvantitativního výzkumu

5) triangulace
o ověření výsledků zjištěných pomocí jiné metody

Jiné typy HR

1) individuální
o 30-60 minut
o vyžaduje vysokou míru participace

2) polostandardizovaný
o existuje cíl, ke kterému chceme získat údaje

3) dotazování párů
o např. manželských
o jednotkou analýzy je pár

Nevýhody FG

2008-10-22T15:15:00.001-07:00

Nevýhody FG

1) menší možnost kontroly (než u dotazníkového šetření) – respondent může strhnout diskusi jiným směrem

2) náročná analýza

3) potřeba velmi dobře vyškolených moderátorů

4) skupiny se mohou velmi lišit

5) náročná organizace

Velikost skupiny - formy FG

1) mini groups
o 4-5 respondentů
o lidé jsou otevřenější

2) extenzivní diskuse
o 2-2,5 hodiny
o počet účastníků je standardní

3) sensitivity pannels
o diskusí se opakovaně účastní ti samí respondenti
o používá se, když zkoumáme spokojenost s nějakým produktem či službou (detailní rozhovor před a po použití)
o cílem je analýza změn postojů, ne hodnocení produktu

4) delphi
o založeno na opakovaném dotazování skupiny odborníků
o nejdříve vyplní strukturovaný dotazník se specifickými otázkami
o na základě zpracování výsledků dotazníku je připraven scénář diskuse
o cílem diskuse je upřesnění a specifikace názorů expertů, očekávaných změn

Faktory ovlivňující kvalitu

2008-10-22T15:14:00.002-07:00

Faktory ovlivňující kvalitu

1) jasnost a přesnost definice cíle

2) přiměřenost prostředí (klidné, nerozptylující, např. místnost bez oken, kulatý stůl = rovnocennost, moderátor může mít asistenta zajišťujícího technické záležitosti, ale ne moc lidí)

3) dostatečné časové a finanční prostředky (na přípravu, realizaci i zpracování dat)

4) výběr správných účastníků (nejen sociodemografické charakteristiky, ale i přiměřená informovanost, komunikační schopnosti, vhodný moderátor, který je schopný zaujmout, ale nezapojuje se do diskuse)

5) výběr efektivních dotazů (okruhů) a komunikačních prostředků (nepoužívat cizí slova)

6) rozmístění respondentů (méně výřečné respondenty posadit naproti moderátorovi, více výřečné vedle něj)

7) screening – v předmístnosti moderátor vybere 8 z 15 rekrutů

8) dobrý scénář

9) pečlivá analýza (nejdříve data pečlivě setřídit a pak interpretovat)

10) náležitá prezentace

11) odměna pro respondenty

Výhody FG

1) interakce mezi respondenty

2) neočekávané situace (téma, které vypadlo z koncepce výzkumu a na které se narazí může být zapracováno)

3) vysoká face-validita

4) nízké náklady

5) rychlé výsledky

Postup přípravy FG

2008-10-22T15:14:00.001-07:00

5) Vlastní diskuse
o často u kulatého stolu s diktafonem nebo kamerou
o moderátor si dělá i vlastní poznámky
o někdo ve vedlejší místnosti může navigovat moderátora (za zrcadlem, přes SMS)
o délka trvání 1-2 hodiny

Průběh:
+ zahajovací otázky (představit se – všichni dostanou jmenovky)
+ představit pravidla diskuse
+ úvodní otázky
+ klíčové otázky (téma diskuze) – nikdy se neptat přímo PROČ – ačkoliv chceme zjistit, proč „to“ a ne „tohle“ – výzkumník má na to 2 hodiny
+ závěrečné otázky (shrnutí – vyjádření respondentů)
+ je něco na co jsme zapomněli?

5) co dál? transkripce, administrativní náležitosti
jaký záznam? (jde o slova, přívlastky, symboly, které respondent užívá = přesnost! diktafon nezachytí nonverbální komunikaci, gesta výraz…, častěji se používá kamera (může být i skrytá, je třeba zaručit důvěrné zacházení se záznamem)

6) analýza závěrů
o typická pro kvalitativní výzkum

7) závěrečná zpráva
o detto

Postup přípravy FG

2008-10-22T15:13:00.002-07:00

Postup přípravy FG

1) zásadní je mít hned od začátku jasnou představu, jakým směrem se má diskuse ubírat, a přesně definovat výzkumný problém

2) rozhodnout o povaze (typu) skupiny
o homogenita vs heterogenita (homogenní – členové podobní/stejné sociální skupiny; heterogenní – dvě konkurující si skupiny)
o velikost skupiny – záleží na povaze tématu (viz. níže)
o rozhodnutí o počtu skupin (1 nikdy nestačí!, optimum je 3-5)

2) vytvořit konkrétní scénář diskuse (sled otázek, většinou jich je 10-15, jsou to spíše stimuly či okruhy, ne konkrétní dotazy, jako u kvantitativního výzkumu)
o nachystat: okruhy, motta, odkazy, materiály

3) nachystat časový plán + místo konání

4) vybrat nebo najít účastníky diskuse – rekrutace
o (nesmí se stát, že ve skupině je jeden výrazně dominantní respondent a ostatní mu jen přizvukují. Existují lidé, kteří takové diskuse záměrně vyhledávají – tzv. focus groupies – nereprezentují cílovou populaci a je nutné se jim vyhnout)
o je otázkou jestli respondenty informovat týden dopředu nebo ho vytáhnout rovnou z ulice – existují témata, o kterých by respondent neměl přemýšlet předem, aby výzkum neznehodnotil, respondenti jsou placeni či věcně odměněni

Na počátku rozhovoru

2008-10-22T15:13:00.001-07:00

Na počátku rozhovoru
1) tazatel představí sebe

2) uvede název organizace, nebo skupiny, kterou reprezentuje

3) stručně vyjádří, čeho se výzkum obecně týká, význam obecně, i pro dotázaného

4) vysvětlí dotázanému jak byl vybrán, stručně nastíní výběrovou metodu

5) ujistí že jde o důvěrné a anonymní informace

Focus Groups (FG)
1) neexistuje adekvátní český termín

2) jde o moderovanou diskuzi ve skupinách

3) 1 tazatel = moderátor + 6-12 osob (respondenti, účastníci), se kterými vede diskusi na dané téma

4) často se provádí před kvantitativním šetřením

5) někdy se používá paralelně s kvantitativním šetřením

6) někdy i po skončení kvantitativního šetření (správná interpretace nejasností, ozřejmění některých výsledků…)

7) ale také jako samostatný výzkum

Nestrukturovaný rozhovor

2008-10-22T15:12:00.002-07:00

3) Nestrukturovaný rozhovor
- není předem určeno znění ani pořadí otázek, není snahou získat stejnou informaci od každé osoby
- pro každou další otázku je používáno pojmů a členění dotázaného výzkumník při rozhovoru volí vhodné pojmy
- užívá se na často počátku výzkumného projektu
-je vhodné užít při zkoumání osob z odlišného kulturního prostředí s výrazně odlišnou hodnotovou strukturou

Rozlišujeme:
1) přístup klasifikace zvnějšku - umožňuje porovnání s jinými zcela odlišnými skupinami (mezikulturní srovnání) kategorie tvoří výzkumník,

2) přístup klasifikace zevnitř – charakterizuje, jak skupina sama vidí a rozčleňuje svět; popis chování a vztahů zevnitř, závisí na odhalení přirozených kategorií činností, přístup lze uplatnit i v rámci vlastní kultury

Pravidla rozhovoru
rozhovor ovlivňuje celá řada okolností, z nichž některé může výzkumník ovlivnit: např. věk, pohlaví, sociální postavení, způsob vystupování tazatele, jeho hlas, gesta, osobní charakteristiky
v zásadě platí, čím je tazatel blíže dotázanému v sociálním postavení, věku a zájmech, tím je větší šance uspět v rozhovoru

Metoda rozhovoru. Typy rozhovorů

2008-10-22T15:12:00.001-07:00

(12) Metoda rozhovoru. Typy rozhovorů. Dotazovací situace a úvodní fáze rozhovoru. Metoda rozhovoru v analytickém a narativním výzkumném paradigmatu.

Metoda rozhovoru
Metodu rozhovoru stejně jako dotazníkové šetření řadíme mezi metody dotazování. Obě skupiny metod mají řadu příbuzných rysů z hlediska přípravy výzkumného nástroje i nároků na jeho použití. Definitivní rozhodnutí o použití jedné z těchto metod provádíme často až na základě předvýzkumu.

Typy rozhovorů
1) standardizovaný s dotazníkovým archem
viz OTÁZKA 11.

2) částečně standardizovaný se soupisem zjišťovaných faktů
je založen na předpokladu, že je možno získat stejnou informaci od různých skupin, dotázaných rozdílně formulovanými otázkami kladenými navíc v některých případech i v rozdílném pořadí (např. zjišťování postojů na drogy u různých skupin) každá z těchto skupin používá jiných pojmů a termínů, vznikají větší problémy s kódováním než u 1), je třeba ověřit, zda se jedná o stejné skutečnosti pouze vyjádřené jiným způsobem, je třeba zajistit srovnatelnost okrajových kategorií sledovaných znaků.

Typy otázek podle formy

2008-10-22T15:11:00.000-07:00

typy otázek podle formy
 1) otevřené
o otevřené odpovědi
o dané odpovědi

 2) uzavřené
o dichotomické
o výběrové
o výčtové

 3) polootevřené, polouzavřené

Identifikační otázky
Tyto otázky blíže určují dotázaného a dovolují analýzu třídění do skupin. Takřka standardně se zjišťuje pohlaví, věk, sociální skupina, velikost bydliště a kraj. Podle okolností se okruh identifikačních otázek rozšiřuje o údaje týkající se životní úrovně a rodinných poměrů. Dále to pak můžou být otázky podmíněné typem výzkumu.
Volba identifikačních otázek je odpovědná. Zvláštního významu nabývá i volba kategorií, např. věkových skupin, nemělo by jich být moc, pokud mám malý vzorek, neměly by se překrývat.

Typy otázek

2008-10-22T15:10:00.000-07:00

typy otázek
typy otázek podle obsahu
 1) behaviorální
o o tom, kdo respondent je, jaké činnosti vykonává, jaké předměty vlastní atd.
o obecně: otázky na chování respondenta (např. jak často vykonává určité činnosti - kolikrát za týden sledujete…, jak často nakupujete…, už jste někdy…)

 2) postojové
o - co si respondent myslí, jak hodnotí jednotlivé události, apod.
o (Co si myslíte o …, souhlasíte s tvrzením, že…,kterou z následujících možností považujete za nejlepší?)
o - přímé X nepřímé

 3) klasifikační
o třídí respondenty do podskupin
o pohlaví, věk, sociální třída (identifikační otázky)
o strukturálně analyticky (podle nákupu značky, podle znalosti politiků apod.)

Filtry

2008-10-22T15:09:00.002-07:00

5. Questions:
- Use language that respondents understand (e.g., “pedagogical” vs. “way to teach”).
- Avoid “double-barreled” questions (e.g., “Has your student’s classroom behavior and homework habits improved?”).
- Avoid biased and value laden words or phrases.
- Include only questions asking for needed information.
- Keep question and answer options on the same page.
- Allow space for comments, concerns, or suggestions.
6. Format:
- Use icons or graphics as clarifiers (e.g., Please place a check X in the appropriate box.).
- Use a clearly legible font (e.g., Arial, Comic Sans, Courier).
- Lay out text and graphics using an entire page.
- Allow enough space between the questions.
- Develop an instrument that it is pleasing to the eye (e.g., not “busy”).
- Indicate the date of test administration.
- Identify whether it is a pre, post, or ongoing survey.
- Note the name of the program/organization that developed the instrument in the footer (at the bottom of the page).
- Include the date of each new version in the header/footer.
7. Pilot Testing:
- Clearly label a draft instrument “DRAFT”.
- Be mindful that advanced permission to conduct the pilot test may be necessary.
- Arrange for the pilot test participants and conditions to be as close to the actual administration conditions as possible (e.g., time of day, location, methods, respondents).

Pomocné nástroje při dotazování
 filtry
 probing (otevřené otázky-co tím máte přesně na mysli?)
 prompts (návrh konkrétních odpovědí daných dotazníkem)
 show cards

Filtry

2008-10-22T15:09:00.001-07:00

filtry
zvláštní typ otázek, který rozděluje dotázané na ty, kterým budou položeny další otázky a zbytek, který na ně nebude odpovídat, nebo bude odpovídat na jiné, jinak formulované

Instrument Development Checklist (www.projectstar.org)
Consider the following items when you develop your instrument.
1. Instrument Title:
- Use clear and concise words.
- State what the reserach concerns.
- Reflect the instrument method and content (e.g., survey, checklist).
2. Introductory Statement:
- Include information about the instrument’s purpose.
- Include information about how the data will be used.
- Include information about the level of confidentiality that will be arranged (e.g., who will see their responses, how responses will be reported). Always provide the “confidentiality” you promise.
3. Demographics:
- Include questions that ask respondents for relevant information about themselves and their background (e.g., name, age).
- If necessary, include questions that ask about the person administering the instrument (e.g., teacher’s name, observer’s name).
4. Directions:
- Include general directions on how to complete the instrument, itself (e.g., when, where, and how to return the instrument).
- Include specific directions on how to complete each section of the instrument.
- Make sure specific directions appear before each appropriate section.

Pořadí otázek

2008-10-22T15:08:00.000-07:00

pořadí otázek:
 1)nejprve zařazujeme širší snadné otázky neosobní povahy, úvod by měl respondenta zaujmout, chceme ho přimět ke spolupráci
 2)střední část méně zajímavé otázky, mezi tematickými bloky řadíme spojovací otázky
 3)závěrečná část dotazníku může obsahovat citlivé nebo osobní dotazy, otevřené otázky
 4)zcela na závěr pokud jsou nutné řadíme dotazy „zeptej se a uteč“, snižujeme tak riziko většího procenta nedokončených rozhovorů
výběr odpovědí
 uzavřené otázky – dotázaný musí zvolit jednu z nabízených odpovědí
 otevřené otázky – použije své vlastní formulace
 polouzavřené odpovědi – nabídnuté kategorie a mimo to je poskytnuta možnost odpovědět volně mimo

Adamec: Formulovat otázku jako otevřenou nebo uzavřenou?
Prakticky každou otázku lze formulovat jako otevřenou či uzavřenou, aspekty problému:
 výsledky získané otázkou otevřenou a zavřenou jsou odlišné, např. počet případů bez odpovědí či nevím bývá u otevřené otázky vyšší
 zavřená otázka se snáze zpracovává
 otevřená otázka poskytuje dotázanému větší volnost projevu a pomáhá tak odhalovat jemnější nuance mínění
 zavřená otázka je vhodná tehdy, jestliže její obsah a znění odpovídá podmínkám života. Je-li na trhu určitý počet druhů zboží, jsme oprávněni se ptát, jakému dává přednost
 při zjišťování určitého mínění, které odpovídá relativně neznámému jevu, resp. Kde sugestibilita zavřené otázky by mohla škodlivě zkreslit odpovědi, tam se doporučuje spíše otázka otevřená. Typické je to při zjišťování důvodů, pohnutek, motivů…

Postup tvorby dotazníku

2008-10-22T15:07:00.002-07:00

postup tvorby dotazníku
typická struktura dotazníku
 0. první stránka
o administrativní údaje, číslo dotazníku, které odpovídá jménu v seznamu, který není volně přístupný
 1. Lead in question(s)
o starts the flow of responses
 2. Qualifying questions
o to find out whether a person is the right
o type to provide the wanted info
 3. Warm-up questions
o direct thinking and memory
 4. Specifics
o feelings or information
o sought by the study
 5. Demographic questions
o describes the person who responded.
 6. Thanks for cooperating

Formulace otázek

2008-10-22T15:07:00.001-07:00

formulace otázek
typy nevhodných otázek:
 dvojitá otázka (jste spokojen se svými výsledky ve škole a v práci)
 chybná nabídka odpovědí (barva očí – žluté nebo červené)
 zjišťuje všechno najednou (vyjmenujte všechna místa, kde jste za posledních pět let pracoval, v jaké profesi a funkci, váš plat a proč jste odešel)
 mlhavá otázka (chodíte často tančit)
 všeobjímající (co si myslíte o Středním Východě)
 v žargonu (znáte nějaký cool makak?)
 hypotetická (jaké vzdělání byste chtěla, aby mělo vaše dítě?)
 zavádějící (taky vám chutná Rama víc než máslo?)
 o názoru někoho jiného (co by dělali vaši rodiče, kdyby..)
 otázka s výpadkem - předpokládá skutečnost, která není univerzální (když jíte chleba s čokoládou, nejčastěji Vás napadne: a) b) c) d)
na to vše je dobrá pilotáž

podle Adamce :
srozumitelnost - populace může být heterogenní, může být v pokynech pro tazatele, aby otázku vysvětlil, to je však riziko, mohou jí vysvětlovat každý jinak. Problémem mohou být cizí slova i české odborné termíny, dlouhé otázky, negativní rčení a podmíněná souvětí - nejvýhodnější formulovat tak, aby jim při prvním čtení porozuměla většina - občanů ze základním školním vzděláním
sugestivní otázky – otázky, jejichž znění je zavádějící některé z možných odpovědí
již Komenský zdůrazňoval…a co si o tom myslíte vy?
Většina odborníků zastává stanovisko, že…..a vy?

Příprava dotazníku

2008-10-22T15:06:00.002-07:00

příprava dotazníku
 nejprve na základě přípravné fáze sestavíme seznam toho co nás zajímá
 připravíme první formulaci otázek
 otázky uspořádáme do bloků podle tématických okruhů
 upravíme přechody mezi bloky
 doplníme úvodní oslovení a identifikační otázky
 provedeme pilotáž dotazníku, kde ověřujeme formulaci otázek, srozumitelnost, kategorie odpovědí
Princip uspořádání dotazníku

Mít na paměti:
  cíle šetření (tomu se uzpůsobuje znění otázek)
  metodu sběru dat (telefon, interview, mail dotazník…)
  znalost a zájem respondenta
  zvolit vhodný úvod (s cílem snížení zamítnutí)
  pořadí otázek
  typy otázek  možné odpovědi
  zpracování dat (počet kategorií…)

Dotazník a záznamový arch. Zásady tvorby dotazníku

2008-10-22T15:06:00.001-07:00

(11) Dotazník a záznamový arch. Zásady tvorby dotazníku. Typy otázek. Baterie otázek a způsoby jejich vytváření. Identifikační otázky.
Vytvoření záznamového archu je jedna z důležitých fází výzkumného procesu. Jeho tvorba se skládá ze dvou navzájem se prolínajících procesů:
 1)formulace otázek
 2)konstrukce archu
Tvorba záznamového archu - zásady
předpokládá intimní znalost hlavních rysů společenského vědomí a prostředí v tematické oblasti, kde má být výzkum proveden. Při tvorbě záznamového archu musí mít řešitel úkolu na paměti čtyři aspekty tohoto úkolu:
 1) Za prvé je třeba vycházet z projektu, to znamená především ze stanovených cílů, eventuálně, eventuelně z formulovaných hypotéz. Otázky musí být voleny tak, aby „pokryly“ problematiku, která má být zkoumána
 2) Je třeba neustále vést v patrnosti, zda dotázaní budou sto a ochotní na otázky odpovídat a zda jim soubor položených otázek poskytne příležitost k projevu jejich existujícího mínění. Je tu nebezpečí, že otázek bude položeni příliš málo a že budou důležité otázky vynechány, anebo že budou položeny otázky o problémech, o nichž velká část dotázaných nikdy nepřemýšlela, o nichž se nediskutovalo, o nichž se mínění utváří až v okamžiku položení otázky.
 3) Je třeba pamatovat na situaci průzkumného rozhovoru, myslit na úkoly tazatele.
 4) Je nutno předvídat způsob zpracování a analýzy výsledků.
Nejžhavější problémy:
 rozhodnutí, které z možných otázek budou položeny, s čímž souvisí jejich počet
 jaké má být stanoveno jejich pořadí
 jaké identifikační, pomocné (filtrační) otázky umožňující rozbor budou položeny

Internet

2008-10-22T15:05:00.000-07:00

internet
 EMS – electronic mail survey
o používán už před rozšířením internetu
o dotazník zaslán e-mailem, respondent odešle zpátky
 WWW
o jediné co putuje jsou data – výhoda
o problém: metoda samovýběru (nereprezentativní)
o částečná záruka náhodnosti – dotazník se zobrazuje každému n-tému návštěvníkovi nebo je heslo ke zobrazení dotazníku zasíláno e-mailem
o na internetu lze prováděti interview (on-line)
o chat -> hloubkový rozhovor
o analogie k metodě pozorování: jak dlouho respondent odpovídá, co ho na serveru zajímá, jak je tam často,...
o na internetu lze provádět i kvalitativní výzkum (on-line diskuse), nelze však sledovat míru koncentrace, pravost identity ...
o problém s nevyžádanou komunikací
o část nákladů přenášíme na příjemce
o neměli bychom plýtvat jejich časem

metody reaktivní – nereaktivní – što éto?

dopady počítačového výzkumu
 zkrácení realizačního času (odpadá kódování a přepis dat, kontrola přepisu dat,...)
 prodloužení času na přípravu (filtry, parametry,...)
 mnohem kratší závěrečná fáze
 zkvalitnění dotazování (neexistuje chyba tazatele) – odstranění chyb ve filtrech
 odstranění chyb ve výčtových otázkách (nebezpečí haló efektu) – řešení: varianty „rotují“, u tazatele – člověka je velká pravděpodobnost, že udělá chybu – u 1. respondenta začne od a), u 2. od b), u 3. od c) ... – je to náročné
 usnadnění práce tazatele (počítač sleduje čas) + lepší kontrola práce tazatele

Dotazování CADAC (computer assisted data collection)

2008-10-22T15:04:00.004-07:00

4) dotazování CADAC (computer assisted data collection)
Typy počítačového dotazování:
 CATI – computer assisted telephone interviewing
o počítačově podpořené dotazování přes telefon, tazatel čte otázky z obrazovky a odpovědi ukládá rovnou do databáze
o používá se již od 70. let, dodnes je nejrozšířenější
 CAPI – computer assisted personal interviewing
o face-to-face dotazování s notebookem
 CASI, CSAQ
o samoobslužné techniky (ne internetové)
 DBM – disc by mail
o na disketě otázky (v aplikaci), odpovědi na ni také uloží a odešle normální poštou
 TATI – touch-tone aided telephone interview
o pomocí tónové volby – na otázky se neodpovídá ústně, ale zmáčknutím tlačítka
 Delfi
o hloubkový rozhovor odborníků o řešení
 CADI – computer assisted data imput
 ORI – optical character recognition
o optické snímání odpovědi

Nevýhody

2008-10-22T15:04:00.003-07:00

nevýhody
 otázky musí být snadné otázky, relativně prosté, jednoduché
 odpovědi je třeba považovat za konečné
 nevhodné pro otázky, na něž chci spontánní odpovědi
 jednotlivé odpovědi nelze považovat za nezávislé
 nejistota výzkumníka v osobě, která opravdu vyplnila dotazník (správná osoba?)
 nemožnost zachytit chování při odpovídání
 obtížná návratnost (obvyklá návratnost 30-40%, někdy však jen 10%)
 ti kteří odpověděli jsou typově stejní, vzniká chyba, systematické vychýlení výsledků+většinou neodpovídají ti s nižším vzděláním a méně kvalifikovaných profesí

faktory ovlivňující návratnost
 1) nelze ovlivnit
o výzkumná instituce
o zkoumaná populace
o předmět výzkumu
 2) lze ovlivnit
o délka dotazníku (nadměrně dlouhý snižuje návratnost)
o pilotáž vylučuje nesrozumitelnost
o průvodní dopis (dobře formulovaný by měl zbavit respondenta obav a motivovat)
o upomínací dopis doplníme ručně psanou poznámkou a tím snížíme neosobnost

Dotazník zasílaný poštou

2008-10-22T15:04:00.001-07:00

3) dotazník zasílaný poštou
postup při zasílání poštou
 zašleme průvodní dopis se žádostí o spolupráci: měl by obsahovat-vysvětlení účelu výzkumu, označení instituce nebo skupiny, která výzkum organizuje nebo financuje, údaj o tom, jak byl dotazovaný vybrán, příslib důvěrného zacházení s údaji, pokyny jak vyplnit dotazník, žádost o spolupráci s dotazníkem a oznámkovanou obálkou, popř. nabídnutí obdržení výsledků výzkumu
 když začíná slábnout návrat prvních vyplněných dotazníků, je třeba poslat první upomínací dopis, těm kteří neodpověděli
 po uplynutí doby potřebné na odpověď od zaslání prvního upomínacího dopisu je třeba zaslat druhý upomínací dopis s kopií dotazníku a jinou oznámkovanou obálkou
 děkovný dopis těm, kteří odpověděli

výhody
 U populací řídce rozptýlených ve velkých oblastech je to jediné dostupné řešení
 ekonomicky výhodné. Neplatí to však obecně, pouze když je zajištěna návratnost
 rychlá metoda
 možnost dotazovaného konzultovat s rodinou (někdy dobré)
 někteří lidé raději a přesněji odpovídají bez přítomnosti neznámého tazatele
 možnost podívat se do dokumentů
 není potřeba skupinkový nebo vícestupňový výběr

Dotazníkové šetření a jeho varianty

2008-10-22T15:03:00.002-07:00

(10) Dotazníkové šetření a jeho varianty. Zásady organizace dotazníkového šetření. Postup při zasílání poštou. Typy počítačového dotazování. Limity dotazníkového šetření.
Metody dotazování
Mezi metody dotazování řadíme rozhovor a dotazníkové šetření. Obě skupiny metod mají řadu příbuzných rysů z hlediska přípravy výzkumného nástroje i nároků na jeho použití. Nejvíce společných vlastností nalézáme mezi standardizovaným rozhovorem s dotazníkovým archem a dotazníkovým šetřením, při němž je dotazník osobně předáván a sbírán. Definitivní rozhodnutí o použití jedné z těchto metod provádíme často až na základě předvýzkumu.

Dotazníkové šetření a jeho varianty.
1) standardizovaný rozhovor s dotazníkovým archem
 nejvíce formalizovaná forma rozhovoru
 od každé osoby stejná informace
 každému jsou kladeny přesně stejně formulované otázky
 otázky jsou ve stejném pořadí,

použití
 když je dotazován velký počet osob
 pokud je soubor dotazovaných homogenní z hlediska životního stylu a filosofie, náhledu a zkušeností (kultury)
 pokud opravdu víme, na co je důležité se ptát a jak se na to ptát

není vhodný pokud
 je populace rozptýlena na velkém území
 nejsme dobře seznámeni se zkoumaným předmětem
 se dotazovaní liší v pohledu na svět, kulturně, životním stylem
2) dotazník, který vyplňuje respondent sám
taký sa mi moc moc páči!

Nevýhody a problémy

2008-10-22T15:03:00.001-07:00

nevýhody a problémy
 nedostatek spolehlivost a reliability vyplývající z nahodilosti pozorování+výběrové vnímání
 zúčastněný pozorovatel může ovlivnit sledovaný subjekt svou přítomností, dochází ke změně chování a tím ke změně obrazu
 současná role omezuje možnosti pozorovatele
 pozorovatel svým začleněním ztrácí objektivitu
 je možné, že událost, o kterou nám jde nejvíce v době pozorování nenastane

výhody
 pozorování se koná v přirozených podmínkách
 pozorovatel může sledovat emocionální reakce sledovaného subjektu
 pozorováním v dlouhém časovém rozpětí lze získat velké množství informací
 pozorovatel může zaznamenat kontext, který dává význam respondentovu vyjádření názorů a hodnot
 pozorovatel může navázat užší kontakty se zkoumaným prostředím a může tedy klást důvěrné otázky, které by jinak nepřipadaly v úvahu
další techniky nezasahující do zkoumaného prostředí
viz OTÁZKA 13.

Způsob pozorování

2008-10-22T15:02:00.001-07:00

 způsob pozorování: určíme, zda bude pozorování
o -skryté - jak se bude ukrytí realizovat (technické, společenské)
o -zjevné - stanovíme roli pozorovatele

 kódování pozorovaných jevů do kategorií, kódujeme způsobem
o a) jev nastal, nenastal
o b) kódy = kategorie znaku určující stavy, kterých může jev nabýt
o kódování zjednodušuje záznam,
o je třeba kódovat všechny stavy, kategorie je třeba definovat jednoznačně, ze stejného hlediska
o definujeme nejen kategorie znaku ale také klíč, návod pro usnadnění kódování

 záznam pozorování, v průběhu pozorování zaznamenáváme:
o zpřesňující informace
o místo, čas
o kdo provedl pozorování a záznam
o výskyt náhodných a neočekávané faktorů
o připomínky k interpretaci, metodické připomínky, pozorovací arch atd.,
o vlastní informace o výsledcích pozorování
o forma: slovní popis jevů, stenografický záznam, mechanický záznam obrazu pro záznam používáme pozorovací arch nebo registrační přístroje

Příprava standardizovaného pozorování

2008-10-22T15:01:00.002-07:00

příprava standardizovaného pozorování
 stanovíme elementární jevy dostupné empirickému vnímání
 plán pozorování
 připravíme technické pomůcky, terén, pozorovatele
 provedeme pozorování (může být provedeno při předvýzkumu)
plán pozorování
 Předmět pozorování

o stanovíme elementární jevy, tj. dílčí sledovatelné skutečnosti, které mají podobu dílčích úseků činnosti nebo výskytu pozorovatelných faktů

o --stanovíme indikátory elementárních jevů, které vypovídají o sledovaném elementárním jevu nepřímo jako jeho ukazatele

o --určíme jedince nebo jiné pozorovatelné jednotky, na nichž bude elementární jev sledován, případně typově rozdělíme pozorovatelům (pokud jich je více), které jednotky kdo sleduje

o --stanovíme čas, ve kterém budeme pozorování realizovat - období, momenty, někdy po 5minutách, někdy když se jev vyskytne, každou zkreslující informaci je potřeba zaznamenat

Skryté (fyzicky nebo sociálně)

2008-10-22T15:01:00.001-07:00

 skryté (fyzicky nebo sociálně)
o pozorovatel přijímá roli člena skupiny nebo jinou z rolí, které jsou obvykle součástí sledovaného sociálního prostředí
o odhaleno přirozené sociální prostředí a může sledovat jevy cizímu okolí skryté
o je možnou použít speciální pomůcky jako jednostranně neprůhledné zrcadlo, skrytá kamera
o je třeba vzít v úvahu etické kodexy
o chyba je když je pozorovatel odhalen, ztráta důvěry, znemožnění práce v terénu na dlouhou dobu
 zjevné
o neskrývá roli sociologa výzkumníka a předpokládá, že si prostředí na jeho výzkumné aktivity přivykne a nebude jimi ovlivněno
o v běžných situacích nemusí působit přítomnost pozorovatele rušivě
o v situaci kdy tím nebude prostředí ovlivněno (např. ne u situace sledování jevů související s porušováním společenských norem

Typy pozorování

2008-10-22T15:00:00.002-07:00

Typy pozorování
 nezúčastněné - Pozorovatel je posuzovatelem, je oddělen od situace (neúčastní se jí) a používá předem zvolený soubor znaků a jejich kategorii do nichž zařazuje a kóduje jednotlivé elementární jevy – výroky nebo chování
 zúčastněné - Pozorovatel je součástí sociálního organismu, sociálního prostředí, které sleduje, zkoumá, je účastníkem společenských vazeb, je začleněn do situace a také výsledky jeho pozorování jsou podmíněny způsobem jeho začlenění do sledovaného soc. prostředí.
Je vhodné pro sledování posloupnosti rychle po sobě jdoucích událostí, když chceme porozumět chování nějaké speciální skupiny, pro vysvětlení sociálního problému

 standardizované, jsou zde
o přesně vypočítány a definovány elementární jevy,
o určeny třídy hodnot, do nichž jsou jevy klasifikovány
o přesně stanoveny znaky a jejich kategorie
o výsledky různých jednotek různými pozorovateli jsou srovnatelné
 nestandardizované
o je určen pouze cíl pozorování
o nástroje sběru dat nejsou nebo jsou minimálně formalizovány
o v průběhu je možno je podle potřeby upravovat volbu sledovaných
o elementárních jevů, eventuelně i navrženou hypotézu
o umožňuje použití v přípravné fázi výzkumu (předvýzkum)
o pro rychlé orientační operativní studie
o vysoké požadavky na výzkumníka-pozorovatele, jedna z nejnáročnějších technik sběru dat

Terénní sběr dat

2008-10-22T15:00:00.001-07:00

(9) Terénní sběr dat. Metody pozorování a další techniky nezasahující do zkoumaného prostředí. Typy pozorování, výhody a nevýhody. Pozorování v rámci kvalitativní výzkumné akce.
terénní sběr dat
 leží mezi fázemi teoretické přípravy, operacionalizace a fázemi analýzy dat, prezentace výsledků z výzkumu,
 je to velice rozsáhlá a náročná fáze výzkumu zahrnující přípravu výzkumných instrumentů, jejich ladění a přizpůsobení podmínkám sběru dat v terénu. Vyžaduje často úpravu projektu podle zjištěných předběžných výsledků, zpřesnění měřících postupů, změnu ukazatelů a znaků i korektury výběrového postupu.
hlavní techniky sběru dat
 pozorování
 rozhovor
 dotazníkové šetření
 studium dokumentů
Metody pozorování
charakteristika
 sleduje charakteristiky, které jsou přímo dostupné smyslovému vnímání
 jevy nebyly vyvolány zásahem výzkumníka v průběhu pozorování, tj. malý počet transformací, což má za následek malé zkreslení výsledků

charakter zkoumaných jevů
 -elementární jevy přímo dostupné smyslovému vnímání
 -nevyvoláváme
 -nesleduje jevy řídké, těžko předpověditelné
 -může postihnout dynamiku rychle se měnících jevů
 -nenahraditelné u jevů vázaných na strukturu vztahů ve skupinách
 -všeobecně se hodí na akce s menšími nároky na rozsah výběru i počet pozorovatelů

Reliabilita

2008-10-22T14:59:00.002-07:00

reliabilita
schopnost dosahovat stejných výsledků při opakovaném měření
testy reliability
 test–retest
Úskalí (přesto je to velmi užívaná metoda)
- některé fenomény nelze zkoumat 2x
- prvním měřením můžeme ovlivnit názory respondenta – projeví se při retestu
- -li mezi testem a retestem příliš krátká doba, respondent si může odpovědi pamatovat
 split-half Metoda
výroky jsou rozděleny do dvou samostatných baterií a ty chápany jako dva testy, které by ale měli dosahovat stejných výsledků
 vnitřní konzistence
stejnou skupinu výroků dáváme různým respondentům a ty pak porovnáváme
proces rozhodování v sociologickém výzkumu – ovlivní kvalitu
Příklady takých rozhodnutí:
 volba výzkumného problému
 pojmový rámec - redukce množství sledovaných souvislostí na ty které jsou nejdůležitější, zkoumáme jen některé vztahy, měřitelné k teoretickým hypotézám hledáme pracovní hypotézy = výrok o vztahu měřitelných znaků
 rozhodnutí zkoumat jen část populace (výběrový soubor) -musíme zajistit jeho reprezentativnost, kvótní výběr snižuje reprezentativnost jen na zvolené kvótní znaky, náročné ale reprezentativní jsou pravděpodobné výběry
 uspořádání výzkumu - rozhodujeme o typu výběru, o finančních nárocích, o nástrojích sběru dat, spolupracovnících, technickém zázemí, časových nárocích
 rozhodnutí o cílech - deskriptivní, explanační, prognostické, a uspořádání výzkumu ovlivní co budeme zjišťovat a jak to zjistíme

Skalogramová analýza (Guttman, Bogardus)

2008-10-22T14:59:00.001-07:00

skalogramová analýza (Guttman, Bogardus)
 jednodimenzionální škála
 je to sada gradovaných výroků
 škála je zostavená tak, že při postupném přecházení výroků se dostaneme k výroku, se kterým nesouhlasíme – ten tvoří hranici – už s žádným dalším výrokem pravděpodobně nebudeme souhlasit. viz. příklad
 výroky jsou často různě zpřeházeny (nemusí mít takové pořadí, jak v příkladu)
Příklad: označte, jestli je výrok pravdivý (A) nebo nepravdivý (N)
(A) (N) Slováci v ČR mi nevadí.
(A) (N) Nevadilo by mi mít Slováka za spolužáka.
(A) (N) Nevadilo by mi mít Slováka za souseda.
(A) (N) Nevadilo by mi, kdyby si mé dítě vzalo Slováka.
(A) (N) Nevadilo by mi mít Slováka za muže/ženu.
Hodnocení kvality škály
testování validity a reliability
 - cílem škálování je připravit univerzální měřící nástroj
 - validita a reliabilita testují jeho spolehlivost
validita
požadavek relevance mezi předem stanoveným výzkumným cílem a skutečně dosaženými výsledky
 obsahová (face) validita – zda dané výroky vytvářející stimuly patří do kontinua
 konstruktová validita – validní, protože je teoretický konstrukt validní
 kriteriální validita – jakým způsobem se která škála chová vůči zvolenému kritériu
 pojmová validita – snaha zasadit výstupy ze škály do teoretického rámce
 Prediktivní validita – je schopna dobrých předpovědí?

Technika semantického diferenciálu (Osgood)

2008-10-22T14:58:00.000-07:00

technika semantického diferenciálu (Osgood)
používá se pro měření konceptů sebepojetí, osobností, produktů
nejčastěji 7 kategorií – konce škály jsou označeny bipolárními pojmy (adjektivy)
vícerozměrná technika (tolik rozměrů, kolik dvojic adjektiv)
Problematická – těžko se hledají opozita!

příklad: Sociologie je
Zajímavá = o – o – o – o – o – o – o = Nudná
Učí se dobře = o – o – o – o – o – o – o = Učí se špatně
Miluji ji = o – o – o – o – o – o – o = Nesnáším ji

Stapelova technika (škála) (Stapel)
 typ semantického Diferenciálu
 adjektivum je jen jedno – a to v střede škály
o výhoda! – není třeba hledat a ověřovat, jestli jsou opozita naozaj opozita
 jednotlivé kategorie nejsou verbalizovány (jen názvy dimenzí)
 není až tak často používaná

příklad: popište sebe – vyberte číslo dle toho, nakolik Vás daná charakteristika vystihuje (+3 úplně; 0 průměrně; -3 vůbec)
pěkný; modrý; sexy
+3; +3; +3
+2; +2; +2
+1; +1; +1
0; 0; 0
-1; -1; -1
-2; -2; -2
-3; -3; -3

Ordinální škálovací techniky

2008-10-22T14:57:00.002-07:00

(8) Ordinální škálovací techniky: známkovací, sumační, polaritní, hierarchické. Popis postupu a příklady jednotlivých technik. Představitelé. Hodnocení kvality škály.
komparativní škálovací techniky
viz OTÁZKA 7.
nekomparativní škálovací techniky
 známkovací
 sumační
o lickertova škála - technika sumovaných odhadů
 polaritní
o technika semantického diferenciálu
o stapelova technika (škála)
 hierarchické
o skalogramová analýza (Guttmanov)
 další techniky (latentní struktura, odhalování…)
lickertova škála - technika sumovaných odhadů (Lickert)
- jednotlivé výroky jsou formulovány jako jednoznačná tvrzení a jsou doplněny o stupnici souhlasu 1-2-3-4-5
- dvojí ordinalita:
 ve výrocích – obsahují postoje od nejumírněnějších po nejradikálnější (výroky musí pokrýt celé kontinuum )
 ve stupni souhlasu s výrokem
- výroky mají vyjadřovat postoj, ne faktický stav!!!
- výroky by neměli obsahovat relativizující pojmy (spíše, často...) – to může respondent vyjádřit pomocí stupně souhlasu
1) pro každého respondenta vytvoříme sumový odhad (xi)
2) podle výše dosaženého indexu seřadíme respondenty

- otázky musí dobře diferencovat nároky různých skupin obyvatel
- Likertova škála zjednodušuje pohled na problematiku

Q třídění

2008-10-22T14:57:00.001-07:00

3) Studying the items to the right, and in conformity with the distribution, the subject selects the three items that are most like his or her position (or, the number of items called for) and places them vertically, under the +5 marker. The order of the items under the markers is not important; all three items beneath the +5 marker will receive the same score when the data are recorded.
4) Turning now to the left side, the subject studies the items, and selects three from among those on the left that are most unlike his or her position. These are placed under the -5 marker. Again, the specific order does not matter.
5) Returning to the right side, the subject now picks the four items that are more like his or her position than the remaining ones among the grouping but which are not as significant as the four already selected (located under +5), and places them under the +4 marker. On second thought the respondent might decide that an item selected for +4 is more importatnt than one uder +5. He or she is perfectly free to switch it with another at this or any other time.
6) Attention reverts to the left side and the process is repeated, with the subject working toward the middle 0 position, until all of the Q-sort statements are positioned from left to right. Items placed under the middle marker (0) often are the ones left over after all of the positive and negative positions have been filled. The reason for having subjects work back and forth is to help them think anew the significance of each item in relation to the others. Once completed, the Q-sort should be reviewed, the subject making adjustments among items that, upon rearrangement, more accurately portray his or her personal point of view.
7) Finally, statement scores for the completed Q-sort are recorded by writing the item numbers on a score sheet that reproduces the Q-sort distribution (cf., the figure above).

Q třídění

2008-10-22T14:56:00.002-07:00

Q třídění
 technika od humanistických psychologů
 umožňuje porovnání mnoha stimulů

 Příklad:
o respondent dostal 30-100 papírků s vlastnostmi
o dobře se s nimi seznámil
o dle dopředu určených velikostí kategorií seřazených dle nějaké charakteristiky (jako při likertovej škále) rozděluje papírky
o velikosti jednotlivých kategorií odpovídají četnostem dle normálního rozložení.

1) The subject is asked to read through the items to become familiar with them. As this is done, the subject sorts them into three piles: Placed to the right are those with which the subject agrees, to the left those with which he or she disagrees, and in the middle those about which he or she is either neutral, ambivalent or uncertain.

2) During Q-sorting the subject spreads the items out under the distribution markers, while maintaining the general left-center-right relationship. This facilitates the reading of the items contextually and the making of comparisons.

Uspořádání objektů (rank order)

2008-10-22T14:56:00.001-07:00

uspořádání objektů (rank order)
Rank order scaling questions allows a certain set of brands or products to be ranked based upon a specific attribute or characteristic. Perhaps we know that Toyota, Honda, Mazda, and Ford are most likely to be purchased. You may request that the options be ranked based upon a particular attribute.
Ties may or may not be allowed. If you allow ties, several options will have the same scores.
Example: Based upon what you have seen, heard, and experienced, please rank the following brands according to their reliability. Place a "1" next to the brand that is most reliable, a "2" next to the brand that is next most reliable, and so on. Remember, no two cars can have the same ranking .
__ Honda
__ Toyota
__ Mazda
__ Ford
škálování s konstantní sumou
 Distribution of a constant sum (typically 100% or a sum of money) among a number of specified options (characteristics etc.)
 increasing complexity with increasing number of options
 requires experienced (educated) respondents
Vhodné použití:
 When people can estimate frequency of usage in a context—as examples:
o Soft drink choice
o Breakfast cereals
o Prescriptions given diagnosis
Nevhodné pooužití
 As a measure of preference strength
o Allocate 10 points proportional to your preferences
 As a measure of choice uncertainty
o Indicate the probability of choosing each alternative
 As a summary across different usage contexts
o What proportion of beverage purchases will be Coke?

Metoda zdánlivě stejných intervalů

2008-10-22T14:55:00.002-07:00

metoda zdánlivě stejných intervalů
Tato metoda vznikla jako důsledek úsilí o překonání nedostatků zdánlivě stejných intervalů. Udělal to M.A. Saffir v roce 1937.

Tato metoda se zakládá na kombinaci dvou upravených principů
 předpokladů o rozpětí (zdánlivé stejné)
 principu porovnání (párové srovnávání)

Vychází jako zdánlivé stejné z představy, podle které je sledované kontinuum možné rozčlenit na jistý počet kategorií, stupňů. Kategorie tohoto kontinua i tady představují dotýkající se segmenty. Předpoklad stejné šířky intervalů často způsobuje, že empirické rozdělení hodnot se odklání od požadovaného normálního rozdělení právě proto, jelikož jednotlivé kategorie se ve skutečnosti vyznačují různou šířkou.

Metodický postup
1) – 4) jak předtím
5) podobný jako předtím, jenže pro každý stimul se změří medián a inter-kvartilové rozpětí. z každé kategorie se vybere takový reprezentant, který má medián v dané kategorii a má nejmenší inter-kvartilové rozpětí

Metoda následných intervalů

2008-10-22T14:55:00.001-07:00

metoda následných intervalů
je tu trošku chaos v názvoch Thurstonových metód – podľa mňa boli vymenené, tak som ich dal, ako si myslím, že majú byť
L.L. Thurstone a E.J. Chave 1929 rozpracovali ideu jednoduší posuzovací metody než byla metoda párového srovnávání. Podle základního předpokladu jí nazvali metodou zdánlivé stejných intervalů
V této metodě se předpokládá, že sledované kontinuum je možné rozdělit na m stupňů, kategorií, tak, aby intervaly mezi nimi byly stejné. Jako stejné by je měli vnímat i experti /respondenti/. Předpokládaná rovnost intervalů mezi kategoriemi se vyjadřuje i tak, že jejich jednotlivé kategorie se zpravidla označí čísly od jedné do m . přitom m kategorií je na kontinuu uspořádáno stupňovitě, např. od minima do maxima. Nejčastěji se volí 5-11 kategorií. Exportům se uloží, ať každý ze stimulů zařadí do nějaké z m kategorií daného kontinua.

metodický postup
 1) prvním krokem je i v této metodě identifikace sledovaného kontinua a výběr vhodných stimulů. Relativně jednoduchá úloha (zařadit stimul do kategorií na kontinuu) umožňuje pracovat s téměř neomezeným počtem stimulů.
 2) Dalším důležitým krokem je výběr expertů.
 3) Experti každý stimul zařazují na škálu 1 až 11 (1=nejvhodnější, 11=nejméně vhodný) – čiže vlastne na Lickertovu škálu
 4) Výsledek je, že všechny stimuly se umístí na někde škále
 5) Z každé kategorie 1-11 vybereme typického reprezentanta (který se nejčastěji umisťoval v této kategorii, a málo v jiných)

Párové srovnání

2008-10-22T14:53:00.004-07:00

párové srovnání
- komparativní technika
- využívání role expertů při vlastním posuzování

 1. objektivní nerovnost (dva stimuly se vzájemně liší)
 2. objektivní, odlišné hodnocení stimulů
 3. preferenční mapa

- shromáždění požadovaného počtu stimulů + vytvoření párů – každý stimul porovnáváme s každým

- poměřované stimuly jsou seřazeny do párů tak, aby byly vyčerpány všechny možné dvojice = dvojí znáhodnění

- posuzovateli předkládáme dvojice výroků v náhodném pořadí- ne vždy je na prvním místě stimul A: AB, CA, ... (tak je to se všemi)

- koeficient S, škálová hodnota stimulu = počet preferencí konkrétního

- preferenční mapa – absolutní četnost -> tabulka

nevýhoda techniky: při více stimulech je srovnání příliš mnoho

Thurstonove metody

2008-10-22T14:53:00.003-07:00

Thurstonove metody
metoda párového srovnávání
Párové srovnávání je nejpřesnější a nejpropracovanější posuzovací metodou. Princip byl znám už předtím ale první ucelený výklad podal až L.L.Thurstone. základní princip párového porovnávání spočívá v tom, že se expertům předkládá náhodně uspořádaná množina dvojic stimulů s tím, že jejich úlohou je určit, který ze stimulů v každém páru vzhledem ke zvolenému kontinuu preferují, který dominuje, který je vhodnější, větší apod. Při celkovém počtu n stimulů se rozsah možných párů rovná n+n-1+….stimuly tu vystupují jako nositelé variant zkoumaného znaku /preference, dominance apod. na zvoleném kontinuu/ a posouzení experty je prostředkem k jejich stupňovitému uspořádání na tomto kontinuu proto, jelikož zpravidla není jiné vhodné (objektivní) kritérium, které by umožnilo spolehlivě tento krok uskutečnit. Výsledkem posouzení preferencí stimulů je ordinální znak (pořadí stimulů na kontinuu), který je možný při zohlednění jistých předpokladů transformovat na znak intervalový. Z tohoto důvodu se párové srovnávání charakterizuje také jako metoda nepřímého škálování.
Thurstone rozlišil 3 základní situace, ve kterých se účelně uskutečňuje párové srovnávání.
 a) vícenásobné posuzování všech párů stimulů jedním expertem
 b) vícenásobné posuzování všech párů více experty
 c) jedno posouzení všech párů stimulů více experty
Thurstone vymezuje metodu, jejímž základem je jeho zákon porovnávacích soudů /law of comparative judgments/. Jeho logické předpoklady jsou následující:
 -mezi stimuly existuje objektivní nerovnost (různé postavení na kontinuu)
 -experti jsou schopni tuto nerovnost reprodukovat
 -reprodukce objektivní nerovnosti na základě párové konfrontace je spolehlivější než jejich jednoduché uspořádání

metodický postup
1) identifikovat sledované kontinuum a vybrat pro něj relevantní stimuly třeba podle výzkumného problému a ve shodě s výzkumným záměrem
2) Dát expertům /respondentům/ na posouzení páry např. na kartičkách. Zde je třeba dbát na dvojí znáhodnění. 1-znáhodnění pořadí stimulu ve dvojici, tzn. Každý stimul by se měl vyskytovat i na prvním i na druhém místě 2-znáhodnění pořadí párových stimulů, např. je zamíchat

Komparativní škály - přehled

2008-10-22T14:53:00.001-07:00

komparativní škály - přehled
 párové srovnání – základem této techniky je „zákon srovnávacích soudů“, porovnávají se vždy dva stimuly (celkem je jich víc) tak, aby byly vyčerpány všechny možné dvojice = dvojí znáhodnění
 metoda zdánlivě stejných intervalů (je třeba shromáždit větší počet výroků (min. 200), ze kterých posuzovatel udělá určitý počet hromádek a vybere nejsilnějšího zástupce)
 metoda následných intervalů (je třeba shromáždit větší počet výroků (cca. 200), ze kterých posuzovatel udělá určitý počet hromádek a vybere nejsilnějšího zástupce)
 uspořádání objektů (rank order) – respondent sám všechny položky seřadí
 škálování s konstantní sumou (constant sum scaling) – získáme informaci, o tom jakou váhu přikládá respondent jednotlivým komponentům (např. máte 1 000 000 Kč (tj. ), rozdělte je mezi členy vlády)
 Q třídění – respondent známkuje objekty dle normálního rozdělení, takže výsledek bude vela průměrných známek a jen málo výborných a málo špatných. Příklad – známkujeme 15 respondentů – můžeme použít známky: 7x trojku, 3x dvojku a čtyřku, a 1x jednotku a pětku.
nevýhodou komparativních technik je omezený počet stimulů (max. 8-10), je-li jich více, ztrácejí vypovídací hodnotu

Komparativní a nekomparativní škály

2008-10-22T14:52:00.000-07:00

Komparativní a nekomparativní škály
V rámci škálování se rozlišují tři základní podskupiny - jsou to
 metody posuzovací (komparativní)
 bodovací, známkovací (nekomparativní)
 kombinované.
posuzovací (komparativní; jednodimenzionální)
Posuzovacími metodami se měří především diference mezi stimuly. Stimul přitom může být různá skutečnost, které zpravidla existují „mimo“ experty (respondenty): osoby, situace, předměty, projevy, činnosti, útvary apod.
 Thurstonove metody
o párové srovnání
o metoda zdánlivě stejných intervalů
o metoda následných intervalů
 uspořádání objektů (rank order)
 škálování s konstantní sumou
 Q třídění
bodovací, známkovací (nekomparativní; více-dimenzionální)
slouží spíše na měření mínění, tvrzení, orientací, postojů…zkoumaných subjektů.
neberou v potaz ostatní stimuly, ke každé jednotce se respondent vyjadřuje zvlášť, respondent netuší jaké jsou další stimuly, které mu budou předkládány
 spojité škály
 nespojité škály
o Likertova škála
o sémantický diferenciál
o Stapel
o Grafické škály
kombinované
Kombinované metody jsou založené na současném uplatnění obou přístupů.
 Skalogram (Guttman)

Ordinální škály

2008-10-22T14:51:00.002-07:00

 ordinální škály
– Ranks the objects according to a single criterion.
– The numbers express the relative strength by which the object possess the criterion compared to the other objects.
– The numbers does NOT express the size of the difference between the object with respect to the criterion.
– Příklady: seřazení produktů podle obliby, známky ve škole, vzdělání
– An ordinal scale can be transformed as long as the rank order is kept.
– Statistics: kvantily, percentily, mediány, Spearman, neparametrické metody
 intervalové škály
– Numbers are used to rank objects so that the numerical distance on the scale reflects the distance on the criterion of interest – both ranks and measure of distance.
– Both measurement units and zero point are arbitrary.
– Positive linear transformations can be performed y=a+bx ; b>0
– Examples: časové údaje, teplota, postoje (škála stejných intevalů)
– Statistics:průměry, satndardní ochylky, std., korelace, t-test, ANOVA,
regrese, factor analysis.
 poměrové škály
– A ratio scale is an interval scale with a natural zero.
– Proportional transformations: y=bx ; b>0
– Examples: příjem, výška, věk, cena
– Statistics: všechny stat. techniky

Typy posuzovacích technik

2008-10-22T14:51:00.001-07:00

Typy posuzovacích technik
Škálování v současnosti zahrnuje celý komplex rozmanitých metod. Tento komplex je možno diferencovat z víc hledisek. Nejvšeobecněji se škálovací metody člení na jednodimenzionální a mnohodimenzionální – dle toho, kolik škál je třeba na popis našeho konstruktu.
Škály též dělíme dle toho, s jakým typem proměnných pracují:
(detaily viz. OTÁZKA 2. )
 nominální škály
– The purpose of numbers are only to identify and classify object into distinct groupings.
– Identification of an objects or an object belonging to a group with the same identification number.
– Does NOT provide any information on level or deviation; it can only be counted.
– příklady: pohlaví, PSČ, krajina, brava očí, multiple choice baterie
– Štatistika %, modus, c2 test, binominal test

Úloha škálování

2008-10-22T14:50:00.002-07:00

(7) Úloha škálování. Metody a techniky škálování. Klasifikace. Posuzovací techniky škálování. Princip. Postup provedení.
Škálování je řada postupů, které zahrnují konstrukci instrumentu, jež asociuje kvalitativní konstrukt s kvantitativními metrickými jednotkami. Vzniklo jako pokus o měření neměřitelných konstruktů, jako je autoritarismus nebo sebe-vědomí (v psychologii).
Při tvoření škály postupuje tak, že nejprve zjistíme, jaké je kontinuum, a pak při používání škály umisťujeme stimuly na toto kontinuum:
stimul – znak, který chceme umístit na kontinuu
kontinuum – naprosto vyčerpávající soubor znaků ( universum, genotyp...)
na kontinuu umisťujeme stimuly (např. preferované zaměstnanecké výhody: stravenky, dovolená, internet...) nebo přímo respondenty (např. spokojenost s něčím). Umisťujeme:
 osob – subject oriented scale
 stimulů – object oriented scale

při tvorbě škály se rozhodujeme
 1) kolik bude mít škála kategorií, což je ovlivněno:
o znalostí a zájmem respondenta
o vlastní povahou předmětu výzkumu
o metodou sběru dat
o formou statistického zpracování dat
! slučovat kategorie lze vždy, rozšiřovat nikdy !

 2) počet kategorií (sudý/lichý)
o sudý – nemá střed, respondent se musí rozhodnout, zda spíše ano či spíše ne (neexistuje neutrální stanovisko)
o lichý – respondenti využívají prostřední kategorie  problém, máme-li malé vzorky, co vlastně bude střed při lichém počtu? – např. „nevím“ může přerušit ordinalitu škály
 3) připustit či nepřipustit variantu „bez odpovědi“
 4) stupeň verbální charakteristiky = individuální vnímání různých slov (pro někoho je „velmi“ silnější než „velice“ atp.)
 5) při použití samotných dotazníků – je vhodné např. grafické znázornění škály,teploměry apod.

Dialektická koncepce

2008-10-22T14:50:00.001-07:00

dialektická koncepce
nová pravidla sociologického měření – koncepce R. Pawsona (nejaktuálnější, i když nevím, Jeřábek to napsal ještě za komunismu). Jeho koncepce je principiální pozitivní odpověď na námitky fenomenologické a relativistické kritiky vůči empirismu a positivismu: (irrelevant, arbitrary, artificial, selective)
 1) měření je bezvýznamné, protože nezjišťuje stejné chápání termínu v různých kulturních kontextech
 2) Měření je libovolné pro vágnost běžné terminologie sloužící za základ formálnímu měření
 3) Měření je umělé, protože zasahuje do komunikačního procesu sběru dat a mění smysl odpovědí nebo dokonce předem vymezuje rámec pro odpovědi
 4) Měření je vývěrové, protože neumožňuje zjišťovat všechny empirické skutečnosti. Formuluje pět metodologických pravidel sociologického měření.
Sociometrie (zbytek viz Petrusek)
-teorie a metody měření sociálních resp. interpersonálních vztahů, zejména vztahů sympatie a antipatie v sociálních skupinách, zvláště malých. V metodologickém smyslu je to soubor výzkumných technik, zejména testů, jimiž se měří tzv. preferenční a sociopreferenční chování, tedy sociometrická struktura malých skupin.
moderní sociomotrie – viz www.sociomapa.cz
Taká malá reklama, ale je to zaujímavá metóda (sekcia „sociomapování“)

Klasické koncepce měření mají řadu společných charakteristik

2008-10-22T14:49:00.004-07:00

Klasické koncepce měření mají řadu společných charakteristik:
 1) jsou založena na někdy (ne)vyjádřeném předpokladu existence gnoseologické reflexe nebo konstrukce veličiny. , empirické struktury s relacemi nebo prostě objektu na němž je možno identifikovat a v číselným nebo abstraktním systému zobrazit, reprezentovat vztahy kvantitativního uspořádání.
 2) Všechny uvedené koncepce jsou založené na představě měření jako zobrazení jistých kvantitativních nebo strukturních relací v měřeném objektu nebo třídě objektů. Cílem měření je zobrazit, vyjádřit objekt s těmito relacemi v předem známé, připravené nebo speciálně konstruované veličině, stupnici, abstraktním systému.
 3) Hlavním smyslem, účelem a cílem takto pojatých koncepcí měření je dosažení výsledku měření, charakteristiky, reprezentace, a to buď v absolutním vyjádření v jednotkách nebo v relativním vyjádření se srovnání s objekty.
V 70. letech pokroky v analýze latentních struktur a v postupech faktorové analýzy. Jedním z proudů metodologie je směr navazující na hluboké tradice faktorové analýzy založené na matematických formulacích K. Pearsona a S. Spearmena. Ideje faktorové analýzy byly dále rozvíjeny L.L.Thurstonem a S. Spearmanem…
Druhým inspirativním zdrojem a počátkem směru vytvářejícího modely měření je koncepce analýzy latentních struktur P.F.Lazarsfelda založené na pojetí latentní proměnné a předpokládající její projevy prostřednictvím řady indikátorů – zjevných, pozorovatelných, měřitelných proměnných.
Z čeho vychází a na čem je založena koncepce měření latentních proměnných a faktorů ve společenských vědách:
 1) předmětem vědeckého studia se stávají stále složitější oblasti sociální skutečnosti a stále více se prosazuje potřeba zkoumat vztahy mezi obecnými a nepřímo měřitelnými atributy
 2) je třeba překlenout velkou vzdálenost mezi teorií a empirickým výzkumem.(např. hypotézami, měřením složených proměnných)
 3) koncepce vyjadřuje předpoklad odvozené měřitelnosti komplexních, teoreticky zdůvodnitelných proměnných
 4) Účelem a cílem, plánovaným výsledkem měření v rámci této koncepce je:
o a) přesnější měření relativně jednoduchých proměnných prostřednictvím jejich několika složek nebo projevů
o b) odstranění vlivu jednostranně působících měřicích prostředků nebo měřicích situací opakováním měření několika rozdílnými měřicími nástroji
o c) odhalení hlubinných vztahů mezi soc. skutečností a měřitelnou proměnnou

Mezi kritiky reprezentační koncepce je třeba jmenovat E.W.Adamse

2008-10-22T14:49:00.003-07:00

Mezi kritiky reprezentační koncepce je třeba jmenovat E.W.Adamse, který razí alternativní koncepci založenou na předpokladu, že „…jedním ze základních důvodů měření je poskytovat objektivní údaje o jevu, jehož jsou indikacemi.“ Prosazuje „informační“ pojetí měření. Výsledky měření podle něj nemusí být vyjadřovány čísly, důležité je, aby poskytovaly objektivní údaje o jevu. Empirické relace a operace nemusí být vyjadřovány matematickými relacemi a operacemi, důležité je naopak, aby použitá míra byla dobrým indikátorem jevu, o němž podává informace. Existenci „empirických zákonů“ jako podmínek měření nahrazuje potřebou „zákonů měření“, které spojují výsledky měření s jevem, o němž podávají informaci. Popírá důležitost a nespornost rozlišení škálových typů a s nimi spojených „povolených transformací“. Popírá umělé rozlišování druhů měření. Za důležitou charakteristiku měření považuje tvorbu „standardů“ představovaných známými objekty, s nimiž jsou neznámé objekty srovnávány. Pro měření je podle Adamse významné, že jím používané procedury jsou obecně objektivnější než jiné postupy užívané k určování věcí.
Klasické pojetí měření bylo v 50., 60. a 70. letech rozvíjeno v psychologii, sociologii a aplikované matematické teorii. Zde byl rozvoj teorií měření spojen se vznikem a rozvojem teorií škál a škálování. N průkopnické studie Campbella, Thurstona, Nagela, Stevensona navázaly práce Coombse, Torgesona, Cicourela, Eliase, Guttmana a dalších.
Další proud teorie a metodologie z konce 50. a 60. let je spjat s budováním formalizované matematické teorie měření (abstraktní systémy a relace), druhou větev matematické formulace teorie měření představuje axiomatická teorie měření.
Mezi kritiky z 60. let patří představitel „fenomenologické školy“, kritizující výsledky klasických koncepcí, A. V . Cicourel. (výhrady proti nedostatkům empirické orientace)
Další z důležitých kritiků kvantitativních přístupů je zejména z pozic fenomenologie reprezentovaná H. Blumerem a A. Cicourelem.
V naší literatuře je reprezentativním výkladem klasických teorií měření a zároveň kritikou některých jejich nedostatků Berkova monografie. Logická koncepce měření K. Berky je založena na pojmech veličina a číslo a vyjadřuje explicitní stanovisko ke všem základním tezím teorie měření i ke koncepcím kvantifikace a škálování.

Charakteristika koncepcí měření

2008-10-22T14:49:00.001-07:00

Charakteristika koncepcí měření /conception in measurment/
Klasické koncepce měření – myšlenky, představitelé, kritici
Ve většině přehledových studiích i monografických prací o měření jsou počátky teorie měření spojovány se jménem H. v Helmholze. Jeho studie „Čítání a měření z hlediska teorie poznání“ z roku 1887 položila základy pro celou řadu prací, které dnes můžeme označit jako klasické koncepce měření.
Základní dva přístupy jsou některými autory označovány jako
 „deskriptivní“
 „konstruktivní“
Podstatné rozdíly těchto dvou větví reprezentační koncepce je možno odvodit z definic měření B. Russela a N.R. Campbella.
Podle Russela – „…měření veličiny je v nejobecnějším slova smyslu jakákoli metoda, jejímž prostřednictvím je vytvářen jednoznačný vzájemný vztah mezi všemi nebo některými veličinami a všemi nebo některými čísly“. Tento jednoznačný vztah umožňuje popsat měřenou veličinu pomocí veličiny přijaté za jednotku, umožňuje vyjádřit její kvantitativní stránku číselným výrazem.
Campbellova definice charakterizuje měření jako: „..připisování čísel vlastnostem podle zákonů vědy.“ Podstata tohoto přístupu je spojena s představou, že teprve v procesu měření vznikají, jsou konstruovány číselné vlastnosti. (tato větev nejvíce pokračovatelů)
Rozvoj koncepcí je spjat s jménem S.S.Stevense, který podstatně rozšířil koncept měření, zahrnul pod ně také analýzu pořadí a klasifikací objektů bez nároku na jednorozměrné uspořádání. Stevensova koncepce předpokládá „isomorfismus mezi vlastnostmi číselných řad a empirickými operacemi, které můžeme provádět s objekty…“ a jejím nejvýznamnějším přínosem byla typologie úrovní měření a s nimi spjatých typů škál. Stevens rozlišoval nominální, ordinální, intervalové a poměrové stupnice.

Operacionalizace

2008-10-22T14:48:00.002-07:00

operacionalizace
tento proces je v širším slova smyslu chápán jako cesta od pojmů a teorie k empiricky zjistitelným údajům, ukazatelů, znakům. Jejím úkolem je přeložit problém z jazyka teoretika do jazyka výzkumníka a převést jej do zkoumatelné podoby. V procesu operacionalizace se neobejdeme bez definic, které vyjadřují obsah používaných pojmů. Technicky rozeznáváme dva typy definic: nominální a operacionální definice.

Nominální definice jsou definice, v nichž dané slovo je vyjádřeno synonymem, výrazem jehož význam je znám, byl stanoven už dříve, výhodou této definice je, že usnadňuje komunikaci.

Operacionální definice je dána stanovením kroků v pozorování nebo měření daného jevu. K problematice operacionální definice se váže pojem reliabilita. Té je dosaženo, když dva nebo více kvalifikovaných pozorovatelů dojde ke shodným výsledkům při měření téhož jevu.

Př. Měření výšky dané osoby; o.d.=počet cm od hlavy až k patě, měřená ve stoje zády ke svislé stěně.

Konceptualizace. Operacionalizace. Měření

2008-10-22T14:48:00.001-07:00

(6) Konceptualizace. Operacionalizace. Měření. Charakteristika koncepcí měření. Kritika klasických koncepcí a odpovědi na ni. Sociometrie.
konceptualizace
je proces pomocí něhož specifikujeme termíny, které používáme v rámci výzkumu. Třídy objektů:
 přímo pozorovatelné objekty (barva vlasů)
 nepřímo pozorovatelné objekty
 konstrukty (soucit, IQ…)
Např.- konceptualizace pojmu SOUCIT
→ indikátory (stanovit cca 10 indikátorů) – vypočítáme skóre – jev nastal = 1, jev nenastal = 0
→ dimenze (feelings – soucit deklarovaný, aktivní, s lidmi…)
budu zkoumat:
aktivní stránku soucitu
- výběr
- experiment
hypotetický
- konfrontace se situací
kdo je členem dobrovolnické organizace
články v médiích – dopis/reakce čtenářů

Chyby a zkreslení způsobené neúplností informací

2008-10-22T14:47:00.002-07:00

chyby a zkreslení způsobené neúplností informací
 odmítnutí rozhovoru
předejít můžeme tím, že informujeme respondenta předem (navození důvěrné atmosféry), iniciativy resp., lepší design dotazníku, opak. výzva k účasti (follow-up)
 nezastižení
čelit opakovanou výzvou – v jiný den v týdnu, v jinou denní dobu (respondent může mít specifický denní režim apod.)
není dobré vzdávat se hned, protože osoby, které nejsou v určitou denní dobu doma (např. v 17.00) můžou representovat významnou část populace, něčím specifickou)
chyby při získávání a zpracovávání odpovědí
 chyba tazatele
o změní svévolně formulaci otázky – posune její význam a respondent odpoví na něco jiného než ostatní
o změní pořadí otázek – např. začne sociodemografickými údaji – poruší sled
o nedodrží instrukce – např. u otevřených otázek – místo, aby nechal spontánně odpovídat respondenta, jak je uvedeno v instrukcích, předčítá možnosti, nebo neklade doplňující otázky, je-li odpověď příliš obecná…
o nedodržuje pravidla pro výběr
 chyba respondenta
o z neochoty – může otázku považovat za příliš intimní a pod…
o z neschopnosti – respondent odpověď nezná či je z oblasti, o kterou se nezajímá
 chyba výzkumníka
o získávání zástupných informací (např. nelze z četnosti prodaných druhů zboží usuzovat na preference – např. nemusí být možnost výběru nebo je nakupováno pro někoho jiného…)
o chyba měření (omezená validita a reliabilita)
o chyba při formulaci otázek (dotazníku)
o špatně zvolený koncept (např. soubor bohatých – jak ho definovat, ovlivní celý výzkum)
o chybné použití opory výběru (např. telefonní seznam)

Kontrola a kódování dat

2008-10-22T14:47:00.001-07:00

11) Kontrola a kódování dat
viz OTÁZKA 14.
12) Analýza dat
nejčastěji statistikulace – viz Disman, kap. 8 a 9
13) Interpretace, závěry, teoretické zobecnění
14) Závěrečná zpráva
závěrečná zpráva (viz.OTÁZKA 15. )
řízení kvality výzkumného procesu
chyby ve výzkumu
výběrové (dokážeme odhadnout)
 lze změřit, vyčíslit
 zmenšení – vhodná výběrová technika, větší vzorek
 náhodná X systematická výběrová
nevýběrové – (nedokážeme je odhadnout)
 chyby a zkreslení způsobené neúplností informací
o odmítnutí rozhovoru
o nezastižení respondenta
 chyby při získávání a zpracovávání odpovědí
o chyba tazatele
o chyba respondenta
o chyba výzkumníka

Pilotáž

2008-10-22T14:46:00.004-07:00

9) Pilotáž
Úkolem pilotáže je ověřit výzkumné nástroje. Zjistíme, zda respondenti rozumí otázkám, zda jsou dobře vybrány odpovědi v dotazníku. Nástroj testujeme na 20-30 lidech – co možná nejrozličnějších subjektech z populace. Zjišťujeme míru pochopitelnosti. Účelem je ověřit výzkumné nástroje a etapy sběru dat, výběrového šetření i analýzy, poskytuje příležitost odstranit včas řadu nepředvídaných problémů, provést dílčí analýzu dat, možnost podívat se, jak se osvědčily proměnné, zda data budou vhodná pro testování hypotéz, má poslední možnost zastavit výzkumné šetření a vynaložit finanční náklady efektivněji.
 poskytuje příležitost konečného vyzkoušení a změny výzkumného nástroje
 výzkumník má příležitost se v úplnosti seznámit ze sociálním prostředím, v němž bude provádět hlavní šetření,
 předem si vyzkouší jak bude vypadat analýza sebraných dat,
10) Sběr dat
hlavní techniky sběru dat
 pozorování
 rozhovor
 dotazníkové šetření
 studium dokumentů

Sběr dat souvisí se
 získáním vstupu do sociálního systému - způsob jakým vstupujeme do terénu ovlivňuje budoucí možnost sběru dat, snadnost, obtíže,
 důležitá je výzkumníkova role, insider, outsider (závislý, nezávislý)
 seznámení s respondenty, prostředím - umožní lépe zvolit strategii sběru dat a plánovat způsoby
více viz. OTÁZKA 9.

Formulace teoretické hypotézy

2008-10-22T14:46:00.003-07:00

3) Formulace teoretické hypotézy
Na základě výzkumného problému nebo problémů formuluje výzkumník hypotézy. Problém nemůže být vědecky řešen, pokud jej neredukujeme na formu hypotézy.Hypotéza je podmíněný výrok o vztahu mezi dvěma nebo více proměnnými. Problémy a hypotézy usměrňují bádání.
4) Formulace souboru pracovních hypotéz
Kritéria dobrých hypotéz
 1) hypotézy jsou výroky o vztazích mezi proměnnými
 2) hypotézy obsahují proměnné, které lze zjišťovat a měřit
 3) vztahy mezi proměnnými lze ověřovat
5) Rozhodnutí o populaci vzorku
hledáme optimální velikost, s rostoucí velikostí se snižuje výběrová chyba, ale zvětšuje nevýběrová (např. větší vzorek → víc chyb tazatelů, administrativní…; viz část „chyby“ v této otázce)
6) Předvýzkum
termíny předvýzkum a pilotáž jsou v Dismanovi popleteny !!! :(
Předvýzkum je prováděn na malé skupině vybrané z populace, kterou se chystáme studovat. Technika tohoto kroku se podstatně liší od techniky (metody) kterou hodláme použít ve vlastním výzkumu; nejčastěji zde používáme kvalitativní postupy (např. nestandardizovaný rozhovor). Cílem předvýzkumu je zjistit, zda informace, kterou požadujeme,v naší populaci vůbec existuje, zda je dosažitelná a kterou technikou by jsme se k ní nejlépe dostali.
Suso: podľa mňa sa hypotézy formulujú až po predvýzkume
7) Rozhodnutí o research design a technice sběru dat
viz. OTÁZKA 4.
8) Konstrukce nástroje sběru dat
viz škálování (OTÁZKA 7. a OTÁZKA 8. ) tvorba - dotazníku (OTÁZKA 11. ), rozhovor (OTÁZKA 12. ) studium dokumentů (OTÁZKA 13. )

Proces sociologického výzkumu

2008-10-22T14:46:00.001-07:00

(5) Proces sociologického výzkumu. Požadavky na výzkumný projekt. Fáze výzkumu. Pilotáž. Předvýzkum.
Poznámka: následující postup se týká především kvantitativního a neexplorativního výzkumu!
nejčastější postup při KVANTIT výzkumu
 1) Formulace teoretického nebo praktického soc. problému
 2) Konceptualizace a operacionalizace
 3) Formulace teoretické hypotézy
 4) Formulace souboru pracovních hypotéz
 5) Rozhodnutí o populaci vzorku
 6) Předvýzkum
 7) Rozhodnutí o research design a technice sběru dat
 8) Konstrukce nástroje sběru dat
 9) Předvýzkum
 10) Sběr dat
 11) Kontrola a kódování dat
 12) Analýza dat
 13) Interpretace, závěry, teoretické zobecnění
 14) Závěrečná zpráva

1) Formulace teoretického nebo praktického soc. problému
definice výzkumného problému – viz (OTÁZKA 1. )
2) Konceptualizace a operacionalizace
viz OTÁZKA 6.

Zvyšování kvality práce se subjekty a daty

2008-10-22T14:45:00.002-07:00

Zvyšování kvality práce se subjekty a daty
Vyrovnávání: podmíněno malými výběrovými soubory a snahou snížit variabilitu experimentální a kontrolní skupiny, podobnost zajištěna 2 způsoby:
vyrovnání v párech - ke každé jednotce experimentální skupiny najdeme jednotku kontrolní skupiny, získáme zrcadlové obrazy souborů, které si budou párově odpovídat z hlediska sledovaných charakteristik
vyrovnáváním - při němž se spokojujeme s identickým rozložením souborů z hlediska charakteristik aniž bychom sledovali jejich kombinace
znáhodňování - při experimentálním výzkumu, nejčastější postup, zajišťuje stejnou pravděpodobnost, postup znáhodňování (randomizace) – náhodně přiřazujeme jednotky do experimentální a kontrolní skupiny, výhodou je náhodnost přiřazení z hlediska mnoha charakteristik současně
vážení při analýze - v neexperimentálním výzkumném uspořádání, zjistíme že se soubory významně liší svým složením, pokusíme se o změnu váhy, kterou přisuzujeme údajům za jednotlivé skupiny jednotek, jednotkám které je obtížné při dotazování zastihnout je přiřazena větší váha, navozujeme tak situaci, kdy podíly ve výběru odpovídají jejich skutečným poměrům v populaci
typy validity
vnitřní validita - je použita vhodná míra pro zjišťování vlivu experimentální proměnné
vnější validita - zobecnitelnost, platí pro výběrový soubor to samé co pro celou populaci

Evaluace (srovnávací výzkum)

2008-10-22T14:45:00.001-07:00

 Evaluace (srovnávací výzkum)
často jde o hodnocení inovace anebo strukturální změny nějaké organizace
může být
– formativní (diagnostická funkce)
– sumativní (rozhodnout, kdo je lepší a kdo horší)
 experimenty
Použije se, když chceme rozlišit zda změny způsobuje konkrétní událost
Ovlivňujeme při nich nezávisle proměnné a měříme vliv těchto změn jak se projevuje na závislých proměnných, měříme závislé proměnné. V každém experimentu jsou dvě skupiny:
- experimentální
- kontrolní skupinou (kontrolní skupina je vystavena všem působícím vlivům kromě událostí, jejíž vliv posuzujeme)
Typy experimentů:
experiment – zjišťování stavu sledovaného jevu před a po události, zde může jít o náhodnou časovou souslednost
kvaziexperiment – zjišťování skutečností bez možnosti zjistit, zda zaznamenaný jev je způsoben touto událostí nebo jiným jevem
když je nezávislých proměnných víc, jde o faktoriální experiment - – smyslem je zjišťovat samostatný a společný vliv několika proměnných, sledujeme několik nezávislých závislých proměnných a několik kontrolních skupin

Uspořádání výzkumu

2008-10-22T14:44:00.002-07:00

(4) Uspořádání výzkumu. Typy výzkumných projektů a jejich podrobná charakteristika.
Neúplná - Zbytek je v Jeřábkových skriptech
Sociologický výzkum založený na zkoumání vybraných jednotek je možno uspořádat mnoha způsoby podle účelu, k němuž mají být data využita a podle míry reprezentativity, kterou od výsledků požadujeme.
Uspořádání výzkumu/research design
research design se týká struktury výzkumu, jaké kroky budou použity a v jakém pořadí?
členění výzkumných projektů (typy research designů)
 Teoreticko - diskursivní
Teoretický nebo metodologický rozbor problému. Může zahrnovat rozbory teorií, fenoménů, úvahy ...
 přehledové studie
Zvyčejně představuje pokus o sumarizaci toho, co všechno se ví o nějakém fenoménu
 případové studie
monografie – zkoumají jednotlivé případy, výjimečné nebo naopak typické jednotky. používáme pro výzkum malých skupin. Často je takovýto výzkum neopakovatelný.
 průzkumy
zkoumáme jev tak, jak jev probíhá, neovlivňujeme ho, zjišťujeme na základě šetření výběrového souboru populační charakteristiky
může být :
- transverzální (sledujeme všechny třídy gymnázia v jednom roce) nebo
- longitudinální (sledujeme jednu třídu v průběhu všech 4 let gymnázia)

Systematický výběr

2008-10-22T14:44:00.001-07:00

- systematický výběr
některými svými znaky se blíží výběru pravděpodobnostnímu. Je založen na zásadě výběru jednotek ze seznamu podle zvoleného klíče. Chceme-li desetinu, vybíráme každého desátého ze základního souboru. Zásadní rozdíl oproti pravděpodobnostnímu výběru spočívá v tom, že většinou není s jistotou zaručeno náhodné pořadí jednotek v souboru. Tak se může stát, že výběrový krok může souviset se skrytou pravidelností. Vybrané jednotky tak mohou mít některou vlastnost významně častěji než cílová populace. (např. výběr domů ve vilové čtvrti, každý desátý dům může být na rohové parcele-tedy odlišný)

- výběr úsudkem
Ve speciálních případech zvláště pro malé výběry. Vybírá ten kdo je dobře obeznámen se zkoumanou problematikou, výsledky nelze zobecnit (pracovník manželské poradny, kriminolog…) tento výběr je dost riskantní. Chybí objektivní měřítko reprezentativity takového souboru a výsledky z něj většinou nelze zobecnit.

- výběr nabalováním(snowball sampling)
Při výzkumu speciálních skupin obyvatelstva, u nichž neexistují záznamy nebo jiná opora výběru.
-nejdříve se obracíme na jistý zárodečný soubor jednotek se žádostí o informace o dalších jednotkách.
-na základě zjištěných adres nebo referencí se v druhém kroku dotážeme již širšího okruhu osob nebo institucí a s jejich pomocí výběr ještě rozšíříme.
Výběr roste až do určité velikosti tím rychleji, čím větší počet osob v daném kole dotážeme. Nepřibývají-li nová jména a adresy se začínají opakovat, výběr ukončíme.

Nepravděpodobnostní typy výběrů

2008-10-22T14:43:00.000-07:00

nepravděpodobnostní typy výběrů
 kvótní výběr
z nepravděpodobnostních je v sociologickém výzkumu nejužívanější.
Název je odvozen od kvót; kterými je vymezen rozsah výběru jednotlivých, nejčastěji demografických nebo sociálních skupin. Kvóta = číselný údaj udávající tazateli kolik má dotazovat lidí s určitými demografickými charakteristikami
postup:
1. zvolíme výběrové charakteristiky pro něž budou stanoveny kvóty. V praxi volíme nejvýš pět znaků = hlediska, která populaci nejvíce rozlišují (pohlaví, věk, vzdělání, stav, bydliště, povolání) Podle typu šetření mohou být zvoleny i další (počet dětí, sourozenců, vlastnictví urč. předmětu)
2. pro zvolené kvóty vyhledáme v dostupných statistických pramenech kvantitativní oporu pro rozhodnutí, jak velké mají být podíly jednotlivých kategorií vybraných znaků. (např. pokud je v dané populaci /zdravotní sestry/ 90% žen a 10% mužů pak ve výběru 100 respond. dodržíme kvótu 90 žen a 10 mužů.)
3. rozhodneme se, zda budeme zadávat kvóty pro výběr nezávisle na sobě nebo ve vzájemných vazbách. Oboje má svoje nevýhody.
-ponecháme-li výběr bez vzájemné závislosti, bude pro tazatele snazší příslušný počet osob s danými kvótami najít. Může se však stát, že nahodile zkreslí obraz o zkoumané populaci z toho důvodu, že vybere respondenty s netypickými kombinacemi hodnot znaků nebo naopak všechny jen v nejčastější kombinaci.
-máme-li přílišný nárok na propojení kvót znesnadníme práci tazatelům natolik, že tím můžeme ohrozit spolehlivost dat nebo návratnost.
4. stanovíme výběrové kvóty pro jednotlivé tazatele, tak aby pokrývaly potřebný počet a strukturu dotázaných. Skupiny obtížně dostupné ve výběru nadhodnotíme, aby se nepřesnost snížila

Typy pravděpodobnostních výběrů

2008-10-22T14:42:00.002-07:00

typy pravděpodobnostních výběrů
 prostý náhodný výběr
všechny podsoubory mají stejnou šanci dostat se do výběru, používá se losu, tabulek náhodných čísel tak, aby nemohlo dojít k ovlivnění výzkumníkem
 stratifikovaný náhodný výběr
1) základní soubor je rozdělen do strat, jejichž jednotky mají společnou vlastnost nebo více společných vlastností, strata se od sebe liší více, než jednotky uvnitř.
2) v každém stratu provedeme prostý náhodný výběr, snižuje se tak předpokládaný rozptyl naměřených hodnot v rámci strat, je nutné správně určit skutečný podíl každého strata v základním souboru
Tímto postupem se zvyšuje přesnost měření, snižuje se předpokládaný rozptyl naměřených hodnot v rámci strat. Tím se také snižuje náhodnost. (např. ženy a muži různých věkových kategorií či vzdělanostních skupin a jejich názor na …-kvóty!)
Stratifikovaný náhodný výběr může být:
proporcionální – velikost výběru z vrstvy je úměrná velikosti populace této vrstvy
neproporcionální – používá se pokud je významně odlišný rozptyl v dané vrstvě nebo když je třeba zjistit dostatečný (vyšší) počet zkoumaných jednotek v některých stratech
 skupinkový výběr
1) základní soubor je rozdělen do podsouborů – v tomto případě skupinky. Na rozdíl od strat se jedná a skupiny vzájemně zastupitelných podsouborů, které se od sebe neliší a rozdílnost je spíše uvnitř skupinek a je způsobena jinými charakteristikami než příslušnosti ke skupinkám.
2) náhodným výběrem vybereme náhodným způsobem některé ze skupinek
3) celé vybrané skupinky, tj. všechny jejich jednotky šetříme vyčerpávajícím způsobem. Vybrané skupinky tedy reprezentují ostatní skupinky, které se do výběru nedostaly
 vícestupňový náhodný výběr
1) viz. skupinkový
2) viz. skupinkový
3) ze souboru vybraných skupinek provedeme náhodně další stupně výběru
- buď přímo výběr jednotek
- nebo nejprve výběr podskupinek a v nich výběr jednotek

Typy výběrů a jejich charakteristika

2008-10-22T14:42:00.001-07:00

Typy výběrů a jejich charakteristika
Způsob, jakým lze provádět výběr jednotek pro výzkumné šetření je v podstatě dvojí
 náhodný – pravděpodobnostní výběr
 nenáhodný – nepravděpodobnostní výběr

Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že v prvním případě je stanovena pravděpodobnost výběru každé z části základního souboru do výběru. Důsledkem toho je, že jsme schopni matematickým výpočtem odhadnout velikost chyby, která je způsobena výběrovým šetřením. U záměrného výběru nemáme pro odhad chyby matematicko-statistickou oporu (při kvalitativním výzkumu to nevadí).

Náhodný pravděpodobnostní výběr a jeho výhody
Náhodné pravděpodobnostní výběry – jsou založeny na snaze se zachovat stejnou šanci všem jednotkám nebo stejně velkým skupinám jednotek, aby byly vybrány a reprezentovaly populaci. Náhodnost brání vychýlení výběru. Jednotlivé typy se liší tím, jak se snaží

 -zvýšit praktickou použitelnost výběrového postupu

 -zvýšit přesnost výběru

Reprezentativita závisí na:

2008-10-22T14:41:00.002-07:00

Reprezentativita závisí na:
 přesnosti vymezení populace - Spolehlivost výběru roste, je-li populace správně definována (např. mít jména všech mužů zaměstnaných v Praze)
 adekvátnosti výběru – musí být rozsáhlý, aby umožňoval důvěru k závěrům získaným statistickými prostředky
 homogenitě (heterogenitě) populace (výběr sta vojáků je homogennější (věk, pohlaví) a lépe reprezentuje tuto populaci než výběr sta tel .diváků)
chyba výběru – údaje naměřené ve výběrovém šetření se liší od skutečné hodnoty celého základního souboru = rozdíl naměřené hodnoty
 náhodná – zmenšuje se s velikostí výběrového souboru, je způsobena nepřesnou reprezentativitou
 systematická – některé jednotky mají systematicky vyšší šanci být zařazeny do výběru, důvodem je nepřesnost vymezení populace, nesprávná opora výběru, neadekvátní nebo nesprávně provedený výběr
 vychýlení (posunutí –bias) – způsobeno systematickou chybou, veličina o níž se liší hodnota výběrového průměru od populačního průměru
přesnost měření – je určována stupněm rozptýlení naměřených hodnot kolem výběrového souboru.
malé rozptýlení = vysoká přesnost
nevychýlený postup odhadu – Jestliže pro daný výběrový postup je očekávaná hodnota konečného odhadu rovna průměrné hodnotě pro celou populaci, je postup odhadu nevychýlený
standardní chyba průměru – míra, která říká jak se od sebe liší odhady získané jednotlivými výběry provedenými pravděpodobnostním náhodným výběrem. Je mírou přesnosti odhadu, není mírou vychýlení.
kvalitativní výzkum
V kvalitativním výzkumu se nehovoří o zakladni ani cilove populaci, protoze to co se snazime vyzkumem "reprezentovat" neni urcita populace, ale vzdy problem, ktery chceme popsat z co nejvice moznych pohledu. Ty, ktere zkoumame, tedy vybirame ne podle prislusnosti k nejake cilove populaci, ale proto, ze nam svoji vypovedi davaji urcity obraz zkoumaneho problemu, ktery nam umozni tento problem dobre popsat.
Muzete tedy rict, z jake skupiny budete respondenty vybirat (18-25 let atd.), ale nebudou pro Vas zakladni populaci, protoze nebudete usilovat o statisticke zobecneni vysledku na odpovidajici cilovou populaci. (Vodochodský)

Populace. Výběry. Reprezentativita

2008-10-22T14:41:00.001-07:00

(3) Populace. Výběry. Reprezentativita. Typy výběrů a jejich charakteristika.
V sociologickém výzkumu nezjišťujeme údaje o všech jednotkách, u nichž lze daný jev sledovat. Součástí naprosté většiny výzkumů jsou výběrová šetření, které slouží k volbě dílčího souboru jednotek, na němž je provedeno zjišťování. Výsledky takového zkoumání jsou pak zobecňovány na soubor zahrnující všechny uvažované jednotky.
Populace
kvantitativní výzkum
Soubory jednotek nazýváme populace a úkolem výběrového šetření je zajistit, aby výsledky platné pro zvolený zkoumaný podsoubor byly zobecnitelné na celý soubor.
 cílová populace – na ní chceme vztáhnout závěry výzkumného šetření, soubor jednotek pro které chceme vyslovit závěry
 základní populace (soubor) – soubor jednotek, které v dané situaci zastupují cílovou populaci, používá se když některé jednotky nejsou dostupné

výběrový soubor, je soubor jednotek, který zastupuje základní soubor ve výzkumu. Výsledky pro něj zjištěné mají být zobecnitelné na základní soubor. Abychom byli schopni zvolit výběrový soubor, jehož výsledky by zastoupily údaje za nedostupný celek, používáme:
opora výběru – seznam jednotek cílové nebo základní populace, z nějž je vybírán zkoumaný výběrový soubor nebo je jí jednoznačný výběrový předpis, kterým je tento soubor získán

Zkoumat výběrovou populaci je lepší:
 -z finančních důvodů (např výzkum všech obyvatel světa)
 -všechny jednotky cílové populace nemusí být dostupné
 -na výzkum nemusí být tolik času
 -některé jednotky je nutno při výzkumu zničit
 -je možno zajistit standardnější provedení
 -celý základní soubor často ani technicky nelze zkoumat
reprezentativita – Kvalita a spolehlivost zastupování základního souboru výběrovým souborem. Výběr je reprezentativní v té míře nakolik odráží charakteristiky populace (pokud 40% lidí má automobil, měl by výběr vykazovat totéž). Reprezentativitu výběru je obtížné, ne-li nemožné kontrolovat. Za ukazatele reprezentativity výběru se všeobecně považuje spolehlivost výběrového postupu.

Další třídění

2008-10-22T14:40:00.002-07:00

Další třídění
 prostý nominální znak – je nominální znak, jehož počet hodnot se shoduje s počtem jednotek, každá jednotka má unikátní hodnotu znaku (jména dětí v jedné rodině)
 částečně uspořádaný znak – je znak, jehož část hodnot je úplně uspořádaná a tvoří pořadový znak avšak obsahuje hodnoty, které nelze vzájemně uspořádat
 prostý ordinální znak – je pořadový-ordinální znak, jehož počet hodnot se shoduje s počtem jednotek, každá jednotka má unikátní hodnotu znaku a jednotky jsou úplně uspořádány (pořadí narození dětí v rodině)
 ordinální znak s počátkem – jedna jeho hodnota tvoří přirozený počátek stupnice, tj. neutrální hodnotu nebo nulovou hodnotu (-1 zhoršení, 0-beze změny, 1-zlepšení)
 ordinální znak s uspořádanou metrikou – tvoří mezistupeň mezi ordinálním a intervalovým znakem, známe uspořádání všech hodnot a navíc známe pořadí vzájemných vzdáleností všech dvojic hodnot. Řadíme nejen uspořádání hodnot ale i všechny vzájemné relace mezi nimi. Např. můžeme uspořádat, jak za sebou jde vzdělání – základní, středoškolské…jít ze základní školu na střední je však jednoduší, než jít na vysokou….

- klasifikace z hlediska místa ve výzkumném projektu

a)nezávisle a závisle proměnná
b) aktivní a určovaná nezávislá proměnná
c) zjevná a skrytá proměnná

Klasifikace znaků

2008-10-22T14:40:00.001-07:00

Klasifikace znaků
- z hlediska vztahů o nichž znak vypovídá (formální klasifikace):
 nominální – klasifikační
Pro tento znak je charakteristické, že nemá uspořádané hodnoty. Nemá pro něj smysl výrok, že A je vyšší hodnota než B. Nominální znaky rozlišují množinu navzájem různých hodnot, mezi nimiž jsou uvažovány pouze vztahy totožnosti, či rozdílnosti. Jednotka může mít hodnotu znaku A nebo B nikdy ne však obě. (jsem buď žena nebo muž) Nominálním znakem může být např. pohlaví, profese, typ televizního pořadu, typ rodiny, místo bydliště, odvětví...
 ordinální – pořadové
Ordinální znaky rozlišují kromě totožnosti a rozdílnosti hodnot také jejich uspořádání. O každých dvou hodnotách A≠B platí buď A‹B nebo A›B (relace úplnosti). Dále platí, že pokud A›B pak nemůže současně platit A‹B (relace asymetrie) konečně platí, že pokud A‹B a současně B‹C, pak platí, že A‹C (relace tranzitivity) Příkladem může být školní klasifikace, stupeň souhlasu (1)zcela souhlasím, 2)souhlasím…), míra spokojenosti, častost prováděných činností...Hodnoty znaků mohou být vyjádřeny čísly, písmeny…
 intervalové
pro tento typ znaků jsou typické číselné hodnoty, které vyjadřují nejen totožnost a rozdílnost hodnot, jako u nominálních znaků, a nejen pořadí jako u pořadových znaků ale také vzdálenosti. Můžu říci o kolik. Příkladem může být příchod na plovárnu: 10-11; po 11-12; po 12-13… Můžu říci o kolik přišel A později než B
(výsledek IQ testu, časový údaj doba příchodu, rok nástupu do zaměstnání)
 poměrové
poměrový znak má ve srovnání se znakem intervalovým navíc schopnost vyjadřovat svými číselnými hodnotami poměr mezi hodnotami znaku a, b pro dvě pro dvě porovnávané jednotky A, B. To znamená, že můžeme např. říci že rodina X má dvakrát více členů než rodina Y, nebo že pan K je dvakrát starší, než pan L . Poměrový znak má přirozený počátek, ke kterému jsou vztahovány všechny další hodnoty znaku. To je také důvodem pro možnost srovnávat kolikrát dále od nuly je jedna hodnota znaku, než hodnota druhá. Může jím být např. počet dětí, kapesné v Kč, sledovanost televizních pořadů)

Znak v sociologii - proměnná

2008-10-22T14:39:00.000-07:00

(2) Znak v sociologii - proměnná. Vymezení znaku - základní charakteristiky. Klasifikace znaků. Příklady.
tato kapitola se týka kvantitativního výzkumu

Znak v sociologie = (proměnná)
– symbolické vyjádření vlastnosti, která zároveň svými hodnotami vyjadřuje stavy vlastnosti a vztahy mezi hodnotami.

Znak = proměnná je měřitelná dimenze pojmu nebo měřitelný pojem mající dvě nebo více hodnot pro různé jednotky nebo pro různá období.
Základní charakteristiky

Musí splňovat tyto podmínky:
 diskriminabilita (rozlišitelnost) – alespoň 2 hodnoty

 úplnost – ke každému stavu vlastnosti existuje hodnota znaku

 jednoznačnost – dvě různé hodnoty nemohou odpovídat jednomu stavu vlastnosti

Průběh výzkumu

2008-10-22T14:38:00.002-07:00

Průběh výzkumu
Základními stavebními kameny teorie jsou problémy, modely a hypotézy. K jejich výstavbě, formulaci a ověřování používáme v teoretické poznávací činnosti pojmy, kategorie a konstrukty.

Pojem – termín nebo symbolické vyjádření, které reprezentuje podobnosti v jinak rozdílných jevech. V pojmech
 - vyjadřujeme výzkumné problémy
 - formulujeme hypotézy
 - vytváříme teorie
Sociologie je na pojmy bohatá (status, role, norma, hodnota, interakce…), pokud jsou měřeny, mohou být použity jako znak, proměnná (v hypotéze).
Vývoj pojmů vyžaduje procesy zobecňování (proces odvozování principu z množství zkušeností) a abstrakce (každý pojem a znak obsahují pouze vybrané rysy jevu)
Definice je výrok o úmyslu užít symbol určitým způsobem, v určitém významu
cíle výzkumného šetření
 přehled teorií (přehledová studie)
 popsání konkrétního případu, nebo případů (případové studie)
 deskripce – popis – o objektu toho moc nevíme, zjišťujeme základní popisné charakteristiky
 korelace – zjišťování souvislostí, závislostí proměnných
 komparace – srovnání populací – zemí, regionů, je zde obtížné odstranit rozdílné chápání pojmů v různých kulturách
 odhalování kauzálních vztahů – nejobtížnější, jde o přijetí nebo odmítnutí hypotézy o vztazích mezi zkoumanými proměnnými, o vysvětlení souvislostí mezi nezávislými a závislými proměnnými, zjištění příčiny
 zjišťování vývojových procesů – náročné šetření, je nutné opakování šetření v několika časových etapách, nevýhoda rizika posunutí významu skutečností, obsahu za dlouhé období
(více viz Sociologický výzkum založený na zkoumání vybraných jednotek je možno uspořádat mnoha způsoby podle účelu, k němuž mají být data využita a podle míry reprezentativity, kterou od výsledků požadujeme.
Uspořádání výzkumu/research design)

U KVANT.výzkumu

2008-10-22T14:38:00.001-07:00

U KVANT.výzkumu
 Problém by měl vyjadřovat vztah mezi dvěma nebo více proměnnými, kde proměnná je symbolické vyjádření vlastnosti, které svými hodnotami vyjadřuje stavy vlastnosti a vztahy mezi hodnotami vyjadřuje vztahy k realitě.

 Na základě výzkumného problému nebo problémů formuluje výzkumník hypotézy. Problém nemůže být vědecky řešen, pokud jej neredukujeme na formu hypotézy.
 Hypotéza je podmíněný výrok o vztahu mezi dvěma nebo více proměnnými. Problémy a hypotézy usměrňují bádání
Kritéria dobrých hypotéz (KVANT)
 1) hypotézy jsou výroky o vztazích mezi proměnnými
 2) hypotézy obsahují proměnné, které lze zjišťovat a měřit
 3) vztahy mezi proměnnými lze ověřovat

Př – H: čtenářský zájem o časopis Mladý svět s věkem klesá
proměnné čtenářský zájem (zjistitelné, měřitelné)
věk (zjistitelné)
Diskuse kritérií
1)existuje nějaký vztah mezi proměnnými? – ANO
2)lze proměnné zjišťovat měřit? – ANO
3)lze vztah ověřit? - ANO
Proč jsou hypotézy důležité?
 1)hypotézy jsou pracovní nástroje teorie
o jsou odvozeny z teorie a jejich (ne)potvrzení obohacuje a rozvíjí teorii
 2)hypotézy mohou být ověřovány
o neověřujeme izolovaná fakta ale vztahy
 3)hypotézy umožňují člověku vyjít z jeho subjektivity
o ověřují pravdivost bez ohledu na mínění člověka
Teorie a empirie v sociologickém výzkumu
Vědci pracují ve dvou úrovních poznání
-na úrovni pojmů = tj. v oblasti TEORIE (v konstrukci teorií, hypotéz, ve formulaci pojmů a jejich operacionalizaci)
-na úrovni pozorování tj. v oblasti EMPIRIE (v pozorování, v měření, rozboru faktů)

Formulace výzkumného KVANTITAVNíHO problému

2008-10-22T14:37:00.002-07:00

Formulace výzkumného KVANTITAVNíHO problému
– vědec na základě studia literatury, osobními rozhovory, pozorováním, studiem výsledků předchozích výzkumů zpřesňuje výzkumný námět a formuluje výzkumný problém.
 1)Problém je tázací věta nebo výrok, který se ptá
o KVANTITA: jaký je vztah mezi dvěma nebo více proměnnými
o KVALITA: s jakými dalšími kategoriemi souvisí konkrétní kategorie (interakce), jaká je struktura kategorií (organizace), nebo její vznik-trvání-zánik (biografie), nebo jiné ...
 2)Problém je jasně a jednoznačně formulovaný výrok ve formě otázky. (není to tedy pouhé vymezení tématu!!!-nesprávné).
 3)Tvrzení, která vyplývají z problému, by měla být zkoumatelná
Postup při formulaci výzkumného projektu:
 1) seznámení se s dosud dosaženými výsledky týkajících se vymezené oblasti
 2) objasníme si rozměry zkoumané problematiky
 3) hledáme doporučení dosud použitých postupů řešení
 4) snažíme se vyvarovat chyb dosavadních postupů
 5) pokusíme se o samostatné řešení postavených otázek
 6) pokusíme se o formulaci nových otázek

Formulace výzkumného problému

2008-10-22T14:37:00.001-07:00

(1) Formulace výzkumného problému. Teorie a empirie, stavební prvky teorií. Pojmy, hypotézy, znaky.
Vědecký kvantitativní výzkum - Jedná se o systematické, kontrolovatelné, empirické a kritické zkoumání hypotetických výroků o předpokládaných vztazích mezi přirozenými jevy.. Musí být:
 systematičnost – tj. zkoumání vzájemně svázaných jevů, musí být dobrá interpretace, důležitý je i nadhled
 kontrolovatelnost – jednotlivé kroky musí být nenáhodné, někdo ho musí moci provést po mě
 kritičnost
 empiričnost – názor musí být podroben vnějšímu ověření
Vědecký kvalitativní výzkum - Jedná se o empirické a kritické zkoumání jevů a hledaní struktur v těchto jevech – kategorií, souvislostí a vysvětlení.

-ne všechno získávání informací je výzkum – musíme mít nějakou metodu!
-vždy zjišťujeme o člověku více informací než je cílové téma výzkumu
-kvantitativní přístupy musí být opakovatelné (re-testem reliability)

Metodologie a metody sociologického výzkumu

2008-10-22T14:33:00.000-07:00

Metodologie a metody sociologického výzkumu
V celým textu budou odlišeny dva typy metod:
 kvantitativní
 kvalitativní

Jak se liší?
Kvantitativní metody jsou o populaci, mají tedy být reprezentativní, vypovídat o tom, jak je nějaký znak zastoupen v populaci, nebo jaký postoj je možné u populace najít.
Nejčastěji (není podmínkou)jde o provázání dotazníků, standardizovaných rozhovorů nebo jiných standardizovaných metod s nějakým pravděpodobnostním výběrem (viz -> Typy výběrů a jejich charakteristika). Nejčastěji se ověřují i hypotézy.
kvalitativní metody jsou o objektu. Jejich úlohou není zjistit nic reprezentativního o populaci, nýbrž informace a vztahy o zkoumaném objektu. Zjistíme, že lidem na novém obalu minerálky vadí tvar a barva, nevíme ale kolik procent populace sdílí tento názor.
Nejčastěji (není podmínkou) se zde střetneme s focus groups, hloubkové rozhovory a některými typy nepravděpodobnostních výběrů (viz -> Typy výběrů a jejich charakteristika). Někdy se výzkumnicí snaží tvořit z výsledků teorii -> zakotvenou teorii, někdy jen popsat kategorie a vztahy)

Začátkem listopadu 1993 vstoupila v platnost maastrichtská smlouva o –evropské unii

2008-10-22T14:32:00.001-07:00

Začátkem listopadu 1993 vstoupila v platnost maastrichtská smlouva o –evropské unii (treaty 1992). Základní směřování EU bylo vymezeno takto“
 podporovat vyvážený a trvale udržitelný ekonomický a sociální rozvoj šetřící životní prostředí
 vytvořením oblasti bez vnitřních hranic
 posílením ekonomické a sociální soudržnosti (koheze) a solidarity mezi zeměmi EU a vytvořením ekonomické a měnové unie.
Ekonomická a sociální soudržnost jsou v dokumentu vymezeny jako úsilí o snížení rozdílů mezi úrovněmi rozvoje různých regionů podporu nejméně rozvinutých oblastí, včetně zemědělských.
Hlavním prostředky zajištění sociální soudržnosti se mají stát mimo jiné vysoká úroveň zaměstnanosti, zdravotního a sociálního zabezpečení , zkvalitnění vzdělávání a vyloučení jakékoliv národnostní rozvoje pomáhat zaostalejším oblastem.
EU se zároveň zavazuje k dodržování principu subsidiarity, to znamená ,že bude zasahovat pouze tam, ke nebude možno dosáhnout cílů vytčené akce na úrovni jednotlivých členských zeni. EU má podle Maastrichtské smlouvy předkládat každé tři roky zprávu o tom, jak se v rámci unie daří dosahovat ekonomické a sociální soudržnosti.
Ve zvláštní smlouvě , tvořící nedílnou součást Maastrichtské smlouvy, se členské země EU opět s výjimkou VB zavázly uskutečňovat Chartu Evropské společenství o základních sociálních právech pracovníků, včetně koordinace svých národních sociálních politik ve všech oblastech, který se uvedený dokument týká.
Zavedení jednotného evropského trhu vyvolá následující sociální změny a sociálněpolitické opatření
 odstranění diskriminačních praktik v regulaci migrace obyvatelstva
 zavedení jednotné podoby pracovních smluv
 sbližování národních soustav sociálního zabezpečení
 přijetí nadnárodních právních norem v oblasti kontroly činnosti nadnárodních korporací
 vznik jednotného pracovního práva v zemích EU.

Původní ustanovení římské smlouvy byla doplněna

2008-10-22T14:31:00.002-07:00

Původní ustanovení římské smlouvy byla doplněna mimo jiné i o řadu závazných ustanovení sociálně politického charakteru
 Sbližování národních soustav v oblasti péče o zdraví, bezpečnosti při práci, ochrany životního a pracovního prostředí a ochrany spotřebitelů
 Opatření stanovující minimální standardy kvality pracovního prostředí, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
 Rozhodnutí zlepšovat ekonomickou a sociální kohezi uvnitř ES, mimo jiné podporu dialogu mezi zaměstnanci a zaměstnavateli na úrovni jeho vrcholných orgánů
Rok 1989 znamenal vyvrcholení úsilí o obohacení činnosti ES o sociální dimenzi. 11 z 12 členských zemí ES ( s výjimkou VB) přijalo Chartu Evropského společenství o základních sociálních právech pracovníků jednotlivá závazná ustanovení toho dokumentu zaručují
 svobodný pohyb pracovníků v zemích ES
 zlepšování životního a pracovního prostředí
 odpovídající odměnu za vykonanou práci
 právo na sociální zabezpečení (pracovníků), případně na sociální pomoc ( u nepracujících )
 svobodu sdružování zaměstnanců i zaměstnavatelů a kolektivního vyjednávání
 přístup k odbornému vzdělávání
 rovné zacházení bez ohledu na pohlaví
 poskytování informací, konzultací zajištění spoluúčasti pracovníků při řešení problému zaměstnanosti na úrovni jednotlivých firem i nadnárodních společnosti
 ochranu a bezpečnost zdraví při práce
 ochranu dětí a mládeže v pracovním procesu
 právo na starobní důchod ( u bývalých pracovníků), příp. Na sociální pomoc (u lidí v důchodovém věku, kteří nemají nárok na starobní důchod)
 invalidům přijetí dodatečných opatření vytvářejících lepší možnosti pro jejich sociální a profesionální integraci.

Role Evropské Unie

2008-10-22T14:31:00.001-07:00

14d/ role Evropské Unie
základní motivy pro vznik Evropského společenství v roce 1957 byly povahy hospodářské a politické. Přesto už římská smlouva (první smluvní dokument ES) obsahovala i některá sociálně politická ustanovení. Šlo o
 Zaručení volného pohybu a zaměstnávání občanů zemí ES v ostatních členských zemích
 Zaručení rovnost v odměňování mužů a žen za stejnou práci
 Ustavení Evropského sociálního fondu za účelem podpory odborného vzdělávání a volného pohybu pracovníků mezi členskými zeměmi.
V 60 a 70 letech se podpora poskytovaná Evropským sociálním fondem rozšířila i na podporu zaměstnanosti v souvislosti se strukturálními změnami, kterými proházelo hospodářství členských zemi. Součástí regionální politiky ES i boj s dlouhodobou nezaměstnanosti v zaostávajících oblastech ES.
Významným mezníkem se stal rok 1974, kdy ES přijalo ve zřejmé reakci na ekonomickou krizi vyvolanou ropným šokem –řadu opatření s cílem
 Zlepšovat životní a pracovní podmínky
 Dosáhnout plné a lepší zaměstnanosti
 Zvýšit účast zaměstnanců a zaměstnavatelů na sociálním a ekonomickém rozhodování ES a účast zaměstnanců na řízení podniků.
V 80 letech začal Evropský sociální fond podporovat ,kromě programů známých ze 60 a 70 let, také
 Odvětvovou restrukturalizaci zaostávajících center těžkého průmyslu s přesunem důrazu na obchod a služby
Rok 1987 znamenal další důležitý předěl ve vývoji ES. Bylo přijato rozhodnutí o vytvoření jednotného trhu zboží a služeb a umožnění volného pohybu osob, práce a kapitálu (Single European Act). Společná evropská ekonomická politika je neuskutečnitelná bez společné evropské sociální politiky. Vyvstala naléhavá potřeba harmonizovat sociální politiku zemí ES, zvláště pak činnost soustav pracovního práva, sociálního zabezpečení a zdravotní péče.

Role Rady Evropy

2008-10-22T14:30:00.002-07:00

14c/ role Rady Evropy
tato organizace vznikla v roce 1949. podle slov její bývalé generální tajemnice Lalumierové podporuje „model pluralitní demokracie respektující lidská práva, podřízený právu, iniciující aktivní občanskou společnost, založený na tržním hospodářství a široce otevřeny okolnímu světu...jde o umírněnou trží ekonomiku podřízenu korektivům sociálního práva.
Z toho přesvědčení vznikla Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, první smlouva přesouvající kontrolu a hodnocení toho, zda jsou tato základní práva a svobody respektovány, z úrovně jednotlivých států na mezinárodní úroveň. Na komisi Rady Evropy a na Evropský soud pro lidská práva se mohou s žádostmi, podněty a stížnostmi obracet přímo občané jednotlivých zemi nebo představitelé jiných států.
Zatímco Evropská úmluva je stavebním kamenem mezinárodněprávní ochrany politických práv, základním nástrojem široké ochrany hospodářských a sociálních prav se stala Evropská sociální charta, přijatá v roce 1961, a novelizovaná v letech 1988 a 1991 .
K dalším dokumentům vzniklým na půdě Rady Evropy patří Evropská kulturní konvence z roku 1954, stanovující základy mezivládní spolupráce v oblasti výchovy, kultury ,sportu mládeže. Z Fondu sociálního zdroje Rady Evropy ,založeného v roce 1956, se pak financují projekty určené na pomoc uprchlíkům, oblastem zdevastováních zemětřesením nebo záplavami, na sociální a ekonomickou reintegraci nezaměstnaných tvorbu nových pracovních příležitostí a středisek odborné přípravy.
Fondu přispívá na výstavbu sociálního bydlení a na realizaci vzdělávacích a zdravotnických projektů. V roce 1964 byl přijat Evropský zákon sociálního zabezpečení, stanovující minimální úroveň ochrany v různých oblastech sociálního zabezpečení.

Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod ratifikovalo bývalé československo v roce 1992. ve stejném roce podepsal federální ministr práce a sociálních věcí Evropskou sociální chartu a její 2 protokoly.