Aktéři sociální politiky

Aktéři sociální politiky. Formování a realizace sociální politiky jako politický proces.
5a) Aktéři sociální politiky
Rozdělení na
 1) subjekty a objekty SP subjekty mají odpovědnost před objekty: nestátní, státní, tržní a netržní
 2) sledující: veřejný zájem (stát, obce) x soukromý zájem (rodina, firma)
 3) podle možnosti rozhodování: státní správa x nátlakové akce
Sociální opatření:
 univerzálně = všem
 selektivně = lidem s určitým spol. znakem
Subjekty SP
Politika – včetně sociální politiky – vyrůstá ze zájmů lidí a institucí. Zároveň je přetváří. Mluvíme-li tedy o sociální politice, musíme si vždy položit i otázku: sociální politika koho, pro koho, případně i proti komu…
Procesu formování a uplatňování sociální politiky se účastní řada subjektů, ať už jde o role aktivních tvůrců a realizátorů nebo pasivních konzumentů. Ostatně, jedna a táž osoba či instituce mnohdy vystupuje v obou rolích současně. Pokusme se představit si tento proces jako přestavení. Jaké typické charakterní role můžeme přidělit jednotlivými aktérům?
1) občan – často bezradný tváří zákonům, s nimž není seznamem, a institucím, jejichž činnostem nerozumí. Jako jedince bez větších možnosti ovlivnit konkrétní podobu sociální politiky. Proto se často sdružuje s jinými osobami podobných zájmů.
2) rodina – tradičně přebírá starost osoby vyžadující zvláštní péči: o děti ,o staré , nemocné, invalidní. Většina pečovatelských rolí připadá ženám. Hranice „dělby práce“ mezi rodinou a dalšími institucemi i uvnitř rodiny je ovšem historicky a sociálně velmi proměnlivá.
3) sousedství – v tradičních společnostech významná, v soudobých oslabená instituce sousedské vypomoci.