Chudoba a sociální zabezpečení

8c) Chudoba a sociální zabezpečení
chudoba je průsečíkem působení trhu, státu a činnosti (či nečinností) jednotlivců a rodin. Obecná tendence trhu- činit bohaté ještě bohatšími a chudé chudšími je jak se obecně soudí, vyvažována nedistributivními politikami států, které v konečném důsledku bohatým (něco) berou a chudým (něco) dávají.
Jednotlivci a jejich rodiny uplatňují na tomto kolbišti svoji vlastní strategii. Aktivní strategie se snaží o maximální uplatnění na trhu a zajištění dostatečných příjmů jeho prostřednictvím, pasivní strategie spoléhá na redistributivní mechanismy umožňující přežití. Věčným problémem politiky sociálního zabezpečení je správně rozlišovat mezi pasivní strategií vynucenou okolnostmi
 nemožnost uplatnit se na trhu práce z důvodu věku , nemoci, invalidity, péče o potomstvo , nedostatečných nabídky pracovních příležitostí apod.
 Pasivní strategií danou leností, nezájmem zlepšit si ekonomické postavení vlastní práci.
Jiným slovy řečeno , umět rozlišit mezi těmi, kteří jsou chudí, poněvadž si sami pomoci nemohu nebo neumí, a mezi těmi, kteří si sami pomoci nechtějí.
Různé sociální filozofie nabízejí odlišné vysvětlení příčin Chudoby. Liberálové se kloní k tomu, činit samy chudé odpovědnými za jejich postavení, socialisté viní spíše kapitalismus a jeho instituce.
Existují různé způsoby vymezení chudoby- absolutní a relativní,prostřednictvím příjmů nebo spotřeby, jedno či vícedimenzionálním, vyjadřující objektivní či subjektivně pociťovanou chudobu.z těchto způsobů jsou potom odvozovány i empirické indikátory užívané k popisu a studiu chudoby jako sociálního a ekonomického jevu. Kromě toho byly vyvinuty indikátory charakterizující rozdíly v příjmech různých skupin obyvatelstva.
Gini koeficient= souhrnný koeficient míry nerovnosti distribuce příjmů , poměr počtu obyvatelstva v různých příjmových kategoriích apod.