Dahrendorf „entitlements“

Dahrendorf „entitlements“
To znamená použití konsensuálního přístupu a konceptu chudoby jako mnohanásobné deprivace, proporcované zejména.
Být chudý je soc. status a soc. vztah: znamená to ocitnout se v nežádoucí či negativní situaci neakceptovatelného stavu věcí. Pro řadu lidí je to připsaný status na základě skutečností, nad nimž nemají kontrolu, pro jiné může jít o dosažený status (achieved status) závisející na charakteristikách, které mohou jedinci v určitém rozsahu kontrolovat a ovlivnit. Jak se chudoba konstituje jako soc. kategorie, se musí konstatovat i její status, určující její místo ve společnosti a její poměr k ostatním. Z hlediska konsensuálního přístupu je chudoba soc. či kulturní koncept. Je totiž definována ve vztahu k názoru společnosti jako celku a založena na jen širším soc. konsensus o tom, co jsou životní nezbytnosti.
Konsensuální přístup se snaží stanovit hranice chudoby odkazem k mínění společnosti. Co odlišuje jeho jednotlivé varianty, je otázka, kdo rozhoduje o tom, co je a co není životní nezbytností. Konsensuální přístup k definici chudoby je tak pro pochopení chudoby v české populaci velmi důležitý komplement k jejímu klasickému nepřímému měření prostřednictvím příjmů.
Pohled veřejnosti na chudobou a postoje se vyvíjely v průběhu století. Za posledních 40 let byla chudoba v ČR negována. Zdroje chudoby jsou obvykle hledány jako:
 a) rozdíly v osobních schopnostech a vlastnostech
 b rozdíly v chování a uplacovaných životního strategiích.
 c) rozdíly v vzdělání a průpravě neboli v kulturním kapitálu
Chudoba má být chápaná jako výsledek působení externalit (nespravedlnost v distribuce příležitostí, nefunkčnost ekonomického systému společnosti, nespravedlnost v distribuci a redistribuci) nebo je osobní záležitostí, důsledek nedostatečných schopností a mravních vlastností jednice, jeho lenosti, neschopnosti, neochoty participovat na zajištění své existence a postarat se sám o sebe.

V zemích EU a USA konstatuje existující obencous tendenci klást větší důraz na roli individuálních spíše než strukturálních příčin chudoby. Obvinovaní chudoby (blaming the poor) se zde vysvětluje silným individualismem.
V ČR její mínění je spíše rozděleno.