Dahrendorf

Dahrendorf
Bayer označuje jeho tvorbu za „nemarxistické pojetí sociologie konfliktu“; co je na tom pravdy asi musí každý posoudit sám. Po druhé světové válce bylo jistě každému západnímu vědci nepříjemné, pokud byl spojován s marxismem, pročež se tomuto spojení všichni zuby nehty bránili, nicméně marxistická teorie je natolik silná, že se dokáže vloudit i do teorií, jejichž autoři by to nikdy nečekali. Něco podobného říkal Petrusek v souvislosti s pozitivismem; to jenom na úvod na zamyšlení.
Životopis
Dahrendorf se narodil v Hamburgu vroce 1929, zřejmě nebyl ani blázen, ani žid, a tak se o jeho mládí nemluví. Založil katedru sociologie na univerzitě v Kostnici. Je členem Německé liberální strany (FDP). V 70.letech zde měl poměrně silnou pozici a usiloval o předsednictví, načež byl uklizen na post komisaře Evropského společenství (v letech 1970-74). Poté odchází do Velké Británie na London School of Economics, kde učil až do roku 1984. Od té doby (snad až dodnes) zakotvil na St. Anthony’s College v Oxfordu.
Teorie
Habilitoval se v roce 1957 prací Sociální třídy a třídní konflikt v industriální společnosti. Kritizuje v ní na jedné straně Parsonsovu teorii, opírající se o představu harmonické společnosti, na druhé straně Marxovo přesvědčení o nesmiřitelnosti boje mezi třídami. Snaží se na sblížení Parsonsova a Marxova pojetí vystavět pozitivně kritickou a liberální teorii společnosti. Jeho teorie je více polemikou s Parsonsem, z Marxe si vypůjčil pouze myšlenku protistojných tříd, avšak bez šťastného konce v beztřídní společnosti.
S Parsonsem nesouhlasí především v tom, že by ve společnosti existovaly všeobecné a k harmonii směřující hodnoty, legitimující sociální skutečnost, a s jeho tvrzením, že taková společnost používá sankce pouze vůči nezadaptovaným jedincům. Dahrendorf považuje každou společnost za nutně konfliktní, protože je rozdělena na třídy a strany a zohledňuje distribuci statusů. V každém takovém konfliktu proti sobě stojí dvě základní síly, které určují jeho povahu: na jedné straně ti, kdo kontrolují výkon moci, na opačné ti, kdo jsou z jejího výkonu vyloučeni.