Empirická evidence stavu chudoby ve starém režimu a na počátku transformaci

Empirická evidence stavu chudoby ve starém režimu a na počátku transformaci
Veškerý výzkumu byl opřen o nepřímé měření chudoby (prostřednictvím analýzy na hlavu), celý směřoval k objektivní definici chudoby (subjektivní koncepce byly z hledisky pragmaticky irelevantní, i když nenárokovost dávek nutně otevírala prostor subjektivním prvkům i u žadatele) a sledoval relativní spíše než absolutní koncept chudoby.
Tento způsob měření byl pro starý režim jedině akceptabilní v neposlední řadě také proto, že měl velkou výhodu ideologickou, nepřímé, relativní a objektivní měření chudoby umísťovalo socialistické ČSSR fantasticky výhodně v mezinárodních srovnáních.
Podíl osob pod hranicí soc. minima v ČSSR 60 letech, a první pol. 70 letech. 9-11%, a v 80 let je 7%.
Zhruba polovině všech chudých žila v domácnostech dělníků, druhou nejsilnější skupinou byli starobní důchodci. Nejmenší podíl chudých byl v ČR mezi důchodci, kteří žili v rodině bez ekonomicky aktivního člena 9,38%, druhou nejchudší skupinou byli dělnicí 6,93%, zaměstnanci s 5,07%. Nejméně chudých bylo mezi družstevními rolníky 0,82%. Hlavní příčinou příjmů pod hladinou soc. Minima na hlavu byl v rodinách s dětmi nikoli nízký pracovní příjem živitele, ale vysoký počet vyživovaných osob, připadající na jednoho živitele. Nejhůře, pochopitelně, byly postiženy rodiny s jedním živitelem a s více dětmi.
Neúplné rodiny, paradoxně , padaly pod hladinu chudoby méně často než rodiny úplné. Značný vliv měl ovšem věk dětí. Všeobecné měly chudé rodiny výrazně větší podíl spotřeby orientovaný na potraviny. Vybavenost chudých rodin s dětmi spotřebními předměty byly na stejné úrovni jako v domácnostech průměrných.
Nepřímé, relativní, a objektivní měření chudoby skrze analýzu příjmů je samozřejmě zcela legitimní metodou a pro ekonomiku chudoby a pro politickou ekonomie welfare state zřejmě metodu klíčovou. Evidence příjmů však není podstatným problémem indikace skrze příjmy. Nízké příjmy samozřejmě ukazují na existenci chudoby. Nízký příjem má i část těch, kteří nejsou chudí z žádného jiného měřítka. Na druhé straně, mezi chudé nesporně paří i marginalizovaná populace, která uniká z evidence přijmu vůbec.
První pro ČR reprezentativní výzkum, který indikoval pocit chudoby, byl zřejmě výzkum veřejného mínění v únoru 1990, v některých životních situacích se však považovalo za chudé téměř 60 % obyvatel.