Esping- Andersonova z 80. let
2. Esping- Andersonova z 80. let
Druhá typologie vzchází z často používaného rozlišení liberálního a sociálně demokratického sociálního státu, doplnil je o korporativistický model sociální státu.
Liberální sociální stát
Převažuje sociální pomoc testující majetkové poměry, malé univerzalistické přerozdělování a skromné sociální pojištění. Je zaměřen na klienty s nízkými příjmy. Jde v podstatě o reziduální welfare state. Výsledkem je minimalizace dekomodifikačního efektu sociální vytyčením stratifikační stavu. Archetypem toho modelu jsou USA, Kanada a Austrálie.
Konzervativní (korporativistický) sociální stát
Nevychází z liberalistické posedlosti trhem, ale promítá se zde dědictví korporativistického státu. Stát je připraven nahradit trh coby zdroj sociální zabezpečení. Je kladen důraz na zachování statusových rozdílů a redistributivní působení je proto zanedbatelné. Projevuje se často silný vliv církev.
Německo, Francie , Itálie, Rakousko
Sociálně demokratický sociální stát
Vychází ze zásad univerzalizmu a modifikace s práv, které rozšiřuje na nové střední třídy. Místo dualismu stát a trh, usilují sociální demokraté o sociální stát poskytující rovnost minimálních potřeb. Jde zde proto o směs silně dekomodifikujících a univerzalistických programů. Do jednoho univerzálního systému pojištění jsou zahrnuty všechny vrstvy a třídy, ale dávky jsou odstupňovány podle obvyklých výdělků. Emancipační politika státu se vztahuje i na trh a tradiční rodinu. Slučuje sociální zabezpečení a práci. Sociální stát se zavazuje k plné zaměstnanost a sám je současně plně závislý na jejím dosažení. Př. Švédsko, Norsko (Dánsko, velmi blízko také Finsko)