Úloha škálování

(7) Úloha škálování. Metody a techniky škálování. Klasifikace. Posuzovací techniky škálování. Princip. Postup provedení.
Škálování je řada postupů, které zahrnují konstrukci instrumentu, jež asociuje kvalitativní konstrukt s kvantitativními metrickými jednotkami. Vzniklo jako pokus o měření neměřitelných konstruktů, jako je autoritarismus nebo sebe-vědomí (v psychologii).
Při tvoření škály postupuje tak, že nejprve zjistíme, jaké je kontinuum, a pak při používání škály umisťujeme stimuly na toto kontinuum:
stimul – znak, který chceme umístit na kontinuu
kontinuum – naprosto vyčerpávající soubor znaků ( universum, genotyp…)
na kontinuu umisťujeme stimuly (např. preferované zaměstnanecké výhody: stravenky, dovolená, internet…) nebo přímo respondenty (např. spokojenost s něčím). Umisťujeme:
 osob – subject oriented scale
 stimulů – object oriented scale

při tvorbě škály se rozhodujeme
 1) kolik bude mít škála kategorií, což je ovlivněno:
o znalostí a zájmem respondenta
o vlastní povahou předmětu výzkumu
o metodou sběru dat
o formou statistického zpracování dat
! slučovat kategorie lze vždy, rozšiřovat nikdy !

 2) počet kategorií (sudý/lichý)
o sudý – nemá střed, respondent se musí rozhodnout, zda spíše ano či spíše ne (neexistuje neutrální stanovisko)
o lichý – respondenti využívají prostřední kategorie  problém, máme-li malé vzorky, co vlastně bude střed při lichém počtu? – např. „nevím“ může přerušit ordinalitu škály
 3) připustit či nepřipustit variantu „bez odpovědi“
 4) stupeň verbální charakteristiky = individuální vnímání různých slov (pro někoho je „velmi“ silnější než „velice“ atp.)
 5) při použití samotných dotazníků – je vhodné např. grafické znázornění škály,teploměry apod.