Mannheimovo pojetí ideologie

Mannheimovo pojetí ideologie
Klasická sociologická práce tykající se ideologie je Mannheimova Ideologie a utopie z roku 1929. Otázku, kterou si klade Mannheim ve svém díle lze sformulovat takto: Jak učinit světový názor (jako něco ateoretické a zdanlivě iracionalní) předmětem vědy (raconalní).
Tuto problematiku Mannheim řeší tím, že zavadí pojem kulturní objektivace. Umění a náboženství jsou příkladem takových onjektivací, které můžeme povážovat za ateoretické, však v žadném případě za iracionalní. Jsou to, podle Mannheima, kulturní objektivace. Podle první Mannheimovy tézy ateoretické útvary jsou významnými a zakladními kulturními objektivacemi.
Druhá téze rozlišuje mezi zprostředkovatelnými a nezprostředkovatelnými předměty vědeckého poznání. Nakonec, třetí téze rozeznává mezi výrazovou a dokumentarní interpretací.
V knize Ideologische und soziologische Interpretation der Geistigen Gebilde Mannheim rozlišuje interpretace založené na „vnitřním pozorování“ (ideologické interpretace) a interpretace založené na “vnějším pozorování”. Z Meinheimovy studie Die Bedeutung der Konkurenz im Gebiete des Geistigen je zřejmé, že věřil v možnost hodnotově neutrálního poznání. Snažil se najít metodu s jejíž pomoci by sociolog mohl najít cestu ze světa ideologických interpretací do říše interpretací založených na “vnějším pozorování”.
Další Mannheimova dichotomie o které je nezbytné se zminit je rozlišení mezi akceptovaným a neakceptovaným bytím. Akceptované bytí je takové, které jedinec považuje za vyhovující, které nechce měnit a usiluje o udržování tohot bytí. Neakceptované bytí je takové, které jedinec odmítá, chápe jako nepřijatelný úděl, který chce změnit. Tyto dva typy bytí vytvářejí dva druhy ideologie.