Orientační období školy
Orientační období školy
1) Pro první období je klíčová Horkheimerova programová stať Tradiční a kritická teorie. V ní je představen projekt kritické teorie jako program školy. Objevuje se zde problém sociální (ne)zakotvenosti – tj. rezignaci na spojení s dělnickou třídou, jež se skrze formální politické zastoupení, ústupky v oblasti sociálních práv, nacionalismus, spotřební vzorce chování a masovou kulturu nechá čím dál více integrovat do kapitalistického systému. Otázka ochotného podřízení moderního člověka obecně neosobním autoritám (trhu, byrokracie, práva, vědy) vedla už v prvním období k propojení marxistických inspirací s psychoanalytickým odkazem S. Freuda. (Fromm, Marcuse)
2) Americké období je reprezentováno zejména pracemi Dialektika osvícenství a Autoritářská osobnost. Dialektika osvícenství navazuje na Weberovo vymezení moderní racionality, předkládá její radikální kritiku. Weberovo téma odkouzlení světa a etického vyprázdnění je zde doplněno napojením formální a instrumentální racionality na vůli k moci (otázka násilí). Jde zároveň o kritiku subjekt-objektového paradigmatu, v němž se formuje moderní věda, později tuto kritiku završí Habermas.
3) Poslední období je charakterizováno zejména tzv. sporem o pozitivismus, ve kterém se angažoval zejména Adorno a vrátil se tak k reflexi poznávacích východisek kritické teorie. Dále jsou důležité práce různých autorů zaměřené na kritickou teorii masové kultury. (One-dimensional man).
