Po r. 1945 teorie systémů (The Social Systém)
Po r. 1945 teorie systémů (The Social Systém)
– Vychází z teorie jednání, cílem teorie zjednodušit vysvětlení fungování
– Soc. systém (abstraktní) nerovná se společnost, vzniká na základě interakce.
– Funkce Intergativní
o Subsystémy na sebe reagují, jednání je koordinované, aby byla zajištěna trvalost systému.
o Abstraktní funkce, jde aplikovat na všechny formy spol. života.
– Funkce udržování struktury Latency
o Kontext jednání, kulturní systém
– Funkce dosahování cílů Goal
o Energie, která usiluje o dosažení cílů, uspokojení našich potřeb, osobnostní systém
– Funkce adaptační Adaptation
o Adaptace na vnější prostředí organismu
Společenský systém
– Výstavba systémů je hierarchická, každý subsystém má nadřízený sys. Jako vnější prostředí
– Jádrem soc. systému je společnost – social community: usměrňují jednání individuí, aby se toto jednání vztahovalo k platným normám a vzorcům chování (normy ve formě rolí)
– Kulturní vzorce zakotveny v inctitucích a rolích
– Integrace na úrovni:
o Obecného systému – normy jednání
o Společného systému – role
– Jednající osoba jako soubor rolí
– Specializované činnosti pro různé role (obsažena Parsonsova teorie evoluce), prbíhá proces stále vyšší diferenciace, zvyšují se schopnosti spol. i individuí
– Vývoj spol. probíhá ve 4 rovinách – vývojových tendencích:
o Od afektovaného stavu k afektově neutrálnímu: racionalizace, zklidnění
o Öd rozhodování na základě partikulárních vidění světa k universálnímu
o Od převahy askriptivních znaků k získaným: přechod k výkonové spol.
o Od dofúzního chování ke specifickému
– Nejvyspělejší spol. jsou afektivně neutrální, specializované, výkonové (USA ale nedosáhly všech kvalit). Čím je společnost racionálnější, tím je vyspělejší
