Různé indikátory chudoby

Různé indikátory chudoby
 Nepřímé, relativní, objektivní indikátory
 Opírající určení hranice chudoby o vztah k průměru nebo rozložení příjmů.
 Ukazují podstatně jiný podíl chudoby než indikátory
 Opírající se o subjektivní odhad nezbytně nutného minimálního přijmu pro domácnost.
 Vypočítána ze subjektivního určení jistého příjmu jak přiměřeného pro rodinu posuzovatele.
Relativní metoda stanovení hranic životního minima má své plně oprávnění v době růstu anebo alespoň uchování relativní příjmové úrovně.
Celý tento přehled ukazuje na to, jak naléhavé je vedle ekonomicky orientovaného zkoumání chudoby rozvíjet deprivaci, jež nemá ani zdaleka jen příjmový či majetkový obsah.

Transformace chudoby v nových soc. ekonomických podmínkách
V ČR společnosti mění spolu s povahou společenských vztahů i povaha chudoby. Jedná se především o její transformaci z chudoby frikční a privátní v chudobou dlouho dobu (trvalou) a veřejnou.
Determinanty chudoby se pozvolna začínají přesouvat z oblasti rodinné struktury do oblasti postavení na trhu práce. Chudoba se ekologizuje, začíná být územně nerovnoměrně rozdělaná. Současně s tím se stává i předmětem nové se koncipující soc. politiky, za jehož 3 pilíře jsou oficiálně považovány:
 soc. pojištění;
 soc. podpora;
 soc. pomoc.
V režimu reálného socialismu příjmy z práce byly obecně málo diferencovány a osoby bez příjmu z práce byly kriminalizovány, medikalizovány nebo jejich status jinak inferiorizován (ženy v domácnosti).
Převažovala tedy chudoba horizontální, spíše než byla rozložena na vertikálně orientované ose sociální stratifikace jako dno stratifikačního systému (rozdíly mezi společenskými vrstvami), byla rozložena horizontálně v individuálním životním cyklu a fatálně spojena s jeho určitými etapami (rozdíly mezi fázemi života). Demografická chudoba existuje reálně i v tržní ekonomice.