Sociologie rozumějící/chápající
Sociologie rozumějící/chápající – sociologický směr a metodologický princip, který (inspirován Diltheyovým rozlišením věd na přírodní a duchovní) metodologicky považuje chápání (porozumění) za heuristickou metodu, která je sociálním jevům přiměřenější než kauzální vysvětlování. Sociolog má tedy především usilovat o porozumění sociálních jevům a o odkrytí a pochopení smyslu sociálního jednání; pouhé kauzální vysvětlení jevu nestačí. Praktickým úkolem chápající sgie je nacházet a objasňovat hodnotové axiomy aktuálních typů sociálního jednání. Metodologie je silně ovlivněna Husserlovou fenomenologií a existencialismem. Sociologie chápající založena M. Weberem.
Metodologický individualismus – společnost lze zkoumat jen rozloženou na atomy individuí (protože jen mezi individui, nikoli mezi institucemi, existují kauzální vztahy, instituce nemá subjektivitu a rozumět lze pouze individuu)
– zajímáme se o to, jak se chovají jedinci, aby byli považováni za členy instituce
Jednání sociální, organizovaná a cílevědomá činnost zahrnující analýzu situace, anticipaci výsledku a plán jeho dosažení. Předpokládá vstupní motivaci a průběžné sociální učení v sociální interakci. Bývá orientováno na druhého partnera jednání, je spjato s očekáváním reakce jiných osob a referenčních skupin. Ve většině případů vyžaduje kooperaci.
Max Weber, na rozdíl od Durkheima, neodsuzuje striktně laické poznání a porozumění. Tvrdí, že oba typy porozumění se vyznačují subjektivitou a jsou zatíženy hodnotami, vztahem k určitým významům a smyslům. Laické poznání je pro něj důležité, protože je skutečné. Cílem, k němuž by měl vědec směřovat je hodnotová neutralita – nezatíženost hodnotami. Té lze dosáhnout používáním pevně stanovené metody – vědec získá nadhled a odstup od světa zakotveného v hodnotách. Cílem vědce je sledovat lidské jednání = aktivity spjaté se subjektivním smyslem (významem) a účinky teprve potom na základě interpretativního porozumění vysvětlit kauzálně (Petrusek). Sociálním se jednání stává tehdy, když zúčastnění aktéři usměrňují své chování podle druhých (př. diskuse). Vědec by měl pochopit stanovisko partnerů v diskusi (respondenta při rozhovoru) a pochopit motivace, které jej vedou k určitému typu jednání!!!!
