Sociologie rozumějící/chápající

Sociologie rozumějící/chápající – sociologický směr a metodologický princip, který (inspirován Diltheyovým rozlišením věd na přírodní a duchovní) metodologicky považuje chápání (porozumění) za heuristickou metodu, která je sociálním jevům přiměřenější než kauzální vysvětlování. Sociolog má tedy především usilovat o porozumění sociálních jevům a o odkrytí a pochopení smyslu sociálního jednání; pouhé kauzální vysvětlení jevu nestačí. Praktickým úkolem chápající sgie je nacházet a objasňovat hodnotové axiomy aktuálních typů sociálního jednání. Metodologie je silně ovlivněna Husserlovou fenomenologií a existencialismem. Sociologie chápající založena M. Weberem.

Sociologie fenomenologická – významný směr světové sociologie v 2. pol. 20. stol.; jádro sociologie interpretativní. Společnost považuje za jev, který je vytvářen a permanentně reprodukován v duchovní interakci individuí tím, že tato interakce dává sociálním faktům význam a smysl. Každá realita je sociálně interpretovaná; každodenní život získává interpretací subjektivní význam “svět”; světu rozumíme právě proto, že jej dokážeme interpretovat. Zakladatelem sociologie fenomenologické je A. Schutz, který transformoval Husserlovu fenomenologii do oblasti sociálna (ale ovlivnil jej i Weber, pokoušel se o syntézu těchto dvou předchůdců).

Sociální realita jako realita každodenního života:
Schutz: sociální svět = sociální realita = jednota skládající se z:
1/ Mitwelt – svět současníků
2/ Vorwelt – svět předchůdců
3/ Folgewelt – svět následovníků
+ 4/ Umwelt – svět současníků s nimiž máme bezprostřední zkušenost
Podle Schutze žije každý aktér ve svém vlastním sociálním světě (pluralita), protože jej vnímá odlišně od druhých.