Stáří v systému soc. stratifikace
Stáří v systému soc. stratifikace
Jaké místo mají stáří lidé ve společnosti, se do značně míry odvíjí od jejich zařazení v soc. stratifikace. Tuner se pokusil stáří zařadit do systému soc. stratifikace strukturovaném ve třech vzájemně vztažených dimenzích (v intencích Maxe Webera a T.H. Marshalla):
ekonomické, kde vlastnictví a kontrola prostředků produkce dává vznik ekonomické třídě (status je dán vlastnictvím);
politické či občanské, kde kontrola různých politických a legálních nástrojů, používaných k distribuci práv a povinností nerovnosti určuje status (souhrn oprávnění čili entitlements) či občanství (práva čili rights). Zatímco politická oprávnění jsou ovlivněna příslušností k ekonomické třídě, politická práva na ekonomické podmínky nemohou být redukována;
kulturní, kde monopolizace různých forem kulturního kapitálu odlišuje soc. skupiny v rovině životního stylu (status jako kulturní životní styl). Stáří a kategorie starých osob jsou vymezeny nejen ekonomicky a polticky, ale i specifickým životním stylem a jako kulturní habitus.
V prvním případě je stará generace, stejně jako zbytek populace, vymezena ekonomicky a stáří je pořádacím stratifikačním kritériem druhého řádu (primární je příslušnost k soc. třídě či vrstvě). Ve vztahu starých osob k politické sféře jde o pracovat, volit, zajímat se o politickou aktivitu, možnost být volen, respektive veřejně pracovat, volit, zajímat se o politiku. Situace starých lidí je v tom ohledu rozporná. Často drží do pozdního věku vysoké pozice v systému společenského života – v ekonomické, ale i politické sféře. Některé konkrétní politické systémy lze dokonce označit jako gerontokracie – přinejmenším s přihlédnutím k věku jejich politických špiček. Je to charakteristické zejména pro tradiční společnosti a totální systémy.
