Weber Max

Weber [vébr] Max, * 21. 4. 1864, † 14. 6. 1920, německý sociolog, historik, ekonom a teoretik práva. Usiloval o komplexní výklad společenských jevů; byl jedním z posledních badatelů, který byl schopen (díky své mimořádné erudici) zabývat se společenskou vědou interdisciplinárně, bez ohledu na hranice jednotlivých odvětví. Je spoluzakladatelem a hlavním představitelem SOCIOLOGIE HUMANISTICKÉ. Teoreticky a metodologicky kriticky navázal na novokantovský formalismus, německou historickou školu a některé prvky díla K. Marxe. Společenskou skutečnost chápal jako chaos a nepřetržitý pohyb. Poznání společnosti není jejím odrazem, ale vnášení řádu pomocí kategorií a pojmů vytvořených subjektem. Klíčovou metodologickou kategorií je pojem TYPU ideálního. Základním prvkem společenského života je individuální jednání, díky němuž lidé vstupují do kontaktů, v nichž se projevuje vzájemné očekávání. Rozlišil čtyři typy JEDNÁNÍ SOCIÁLNÍHO (podle míry, v jaké se v každém z nich uplatňují racionální prvky): afektivní, tradiční, hodnotově racionální a účelně racionální. Sociální jednání předpokládá subjektivní motivaci a orientaci na druhého. Poznání sociálního jednání nemůže být založeno pouze na popisu jeho jevové stránky, ale na specifickém postupu, který nazval rozuměním či chápáním. Důležité místo v jednání lidí zaujímají mocenské vztahy neboli vztahy PANSTVÍ. Historický proces chápal jako postupnou racionalizaci všech složek společenského života, jako “odčarování světa”. Z díla: Die protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus (Protestantská etika a duch kapitalismu), Wirtschaft und Gesellschaft (Hospodářství a společnost). Objektivita ve společenskovědním poznání (1904)