Zákon rozděloval chudé na:

Zákon rozděloval chudé na:
 1) zasloužené chudé – staří, nemocní, invalidé
 2) nezasloužené chudé
o a) zdraví, schopní práce
o b) kriminální živly
Průmyslová revoluce – existují lidé, kteří pracují, ale přesto jsou chudí. Reagují na to sociologové: Booth, Engels, Owen, Rowentree.
Ve Francii existují silné principy solidarismu – již v 15. století tlak na obec, aby se starala o své chudé. V Československu se silně angažovala církev, domovské právo – lidé přísluší k obci, která má povinnost se o ně starat.
Definice- chudoba není jednorozměrný jev, ale stav, který tvoří mnoho faktorů.
Vymezení lidí, kteří jsou chudí
 1) nemohou dostatečně uspokojit své potřeby – výsledkem je deprivace spotřeby (co je to dostatečně?)
 2) mají nedostatek zdrojů (v různých společnostech jsou různé požadavky na zdroje – Afrika)
– někdo tvrdí, že ch. leží někde mezi deprivací spotřeby a nezbytnými zdroji.
– Faktory, které ch. ovlivňuje – bydlení, zdravotní péče, jídlo, oblečení
Absolutní chudoba – tento pojem pochází z minulého stol., je to nezbytné existenční minimum. Někteří autoři tvrdí, že se dá definovat jednou provždy. Stav, kdy nedostatek prostředků znemožňuje uspokojovat základní potřeby do té míry, že je ohrožena sama existence člověka a hrozí mu smrt. (odpovídá absolutní metoda stanovení ŽM)
Relativní chudoba – nehovoří o minimální životní potřebě, ale o relaci životních podmínek daného člověka a životních p. normálních ve společnosti v níž žije. Chudí jsou ti, co jsou pod normálními životními podmínkami Uspokojování potřeb je na nižší úrovni než je průměrná úroveň dané společnosti. (odpovídá relativní metoda stanovení ŽM)
relativní deprivace – nikoliv jen fyzické, ale i sociální strádání je základem chudoby
Absolutní chudoba se vyskytuje v rozvojových zemích, v Evropě jde především o chudobu relativní.