Způsoby měření chudoby

2/ Způsoby měření chudoby
Chudoba je vztahem mezi lidmi.
Existuje mnoho indikátorů k měření ch., nejsou ale přesné, neměří ch. samu o sobě, ale jevy o kterých předpokládáme, že ch. způsobují, nebo s ní souvisejí.
Způsoby měření:
 a) přímé měření ch. – zkoumá životní úroveň a úroveň spotřeby (problémy – dobrovolní chudí, chudí v něčem vybočí)
 b) nepřímé měření ch. – sledujeme příjmy člověka (zdroje), problém: nejsou tam vidět nelegální příjmy

 a) objektivní – podle minimálního příjmu, podle mnoha indikátorů (úspory, nemovitosti), musíme mít určitý model, koncept
 b) subjektivní – čl. sám je schopen pocítit jestli je chudý (více lidí se za chudé považuje, než je objektivně zjištěno)

 a) absolutní – stanovíme hranici, úroveň, nejčastěji spotřebním košem
 b) relativní – posuzujeme pozici člověka vzhledem ke společenskému průměru (OECD – 50% průměrného příjmu ve spol.). v Evropě se pohybuje mezi 50 – 70%. Výhoda umožňuje reagovat průběžně na ekonomický a sociální růst.
Metody měření :
 a) oficiální hranice chudoby (stanoveno zákonem – např. životní minimum – zvýšení vždy když životní náklady domácností pod zákonnou hranicí chudoby vzrostou o více než 10%) příjmy pod hranicí životního minima, hranice podle EU – nižší než polovina mediánu příjmu na spotřební jednotku
 b) chudý je ten, jehož příjem je nižší než polovina průměrného příjmu ve společnosti (pro pokrytí základních potřeb domácnosti)
 c) otázka: máte pocit že jste chudá rodina? (Určitě ano) jaký by měl být Váš příjem, aby jste nebyli chudí? – čím vyšší je příjem domácnosti – tím vyšší příjem je považovaný za min. přijatelný, užitečný je odhad rodin, které s příjmem sotva vycházejí. Individuální pocit: nejvyšší na počátku živ. Cyklu klesá u středního věku, zvyšuje se v nejvyšších věkových kategoriích, stoupá s počtem dětí, vzdělanější si stěžují méně, zachycuje i neformální zdroje