1. ÚVOD / 1.1 VÝZNAM TEORIÍ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE

Snaha o zajištění úspěšného rozvoje regionů není z dlouhodobého pohledu nikterak moderní, ale přirozeně již existuje velmi dlouho (až tři tisíce let př. n. l.). Politická moc a její stabilita byla vždy do značné míry závislá na tom, zda konkrétní vládci byli schopni zajistit rozvoj a ekonomickou prosperitu v rámci svých území (říší). V tomto kontextu lze uvést jako vhodné historické příklady úspěšného rozvoje pro území České republiky mimo jiné středověkou kolonizaci našeho pohraničí nebo zakládání soustavy středověkých měst – vše se odehrávalo za intenzivního využití zahraničních osadníků. Oba uvedené procesy, které byly iniciovány zejména z popudu českých králů, přinesly rozvoj a prosperitu do dosud nevyužívaných či slabě využívaných oblastí na našem území. Jejich výsledkem bylo v tehdejší době zřetelné posílení moci a prestiže Českého království v rámci celého středoevropského prostoru.

Ve výše uvedených historických obdobích a epochách byl regionální rozvoj řízen spíše intuitivně, přičemž zde byla patrná především snaha mechanicky aplikovat úspěšné vzory z rozvinutějších zemí (z tohoto důvodu byli k zakládání měst ve středověku využíváni lokátoři a osadníci z Německa). Naproti tomu od 18. století, v souvislosti s vlivem osvícenství, dochází k postupnému pronikání vědeckých metod do všech sfér života tehdejší společnosti, a tedy i do oblasti regionálního rozvoje. Na první opravdu „vědeckým“ způsobem vytvořené teorie regionální rozvoje navázalo od této doby mnoho dalších, nových a sofistikovaných teoretických konceptů. Většina těchto teorií se jednak snaží přinášet vysvětlení, proč existují rozdíly mezi úspěšnými a neúspěšnými regiony, a jednak obsahuje i určité návrhy, jakým způsobem a za pomoci jakých nástrojů lze dosáhnout úspěšného rozvoje méně vyspělých regionů.
Podle Blažka (2008) tak teorie regionálního rozvoje představují více či méně ucelený systém, vysvětlující působení základních faktorů, subjektů, mechanismů a dalších souvislostí regionálního rozvoje. Konkrétních teoretických konceptů od dob osvícenství vznikla samozřejmě celá řada, přičemž často jsou jednotlivé teorie ve vzájemném rozporu a v některých případech vystupují i zřetelně kriticky vůči sobě navzájem.
Tato myšlenková a intelektuální roztříštěnost vychází podle Peeta a Hartwick (2009) zejména z toho, že konkrétní teorie regionálního rozvoje vždy odráží:
– politické postoje svého tvůrce,
– místo a dobu svého vzniku,
– rozdílná filosofická východiska,
– odlišné odborné zkušenosti a profily svých zakladatelů (např. ekonomů, sociologů, antropologů, historiků, geografů apod.).

Na základě výše uvedeného se nabízí otázka, v čem tedy vlastně spočívá přínos studia konkrétních rozvojových konceptů. Podle Blažka (2008) mají teorie regionálního rozvoje velmi významný poznávací i praktický význam, neboť jejich znalost je základem pro koncipování adekvátní regionální politiky a regionální rozvojové strategie.
Jinak řečeno, teorie regionálního rozvoje se zabývají mnohem obecnějšími problémy a otázkami typu:
– Mají být dotační programy a tituly spíše v souladu s neoliberálními či strukturalistickými teoriemi regionálního rozvoje?

– Mají být tyto dotační programy a tituly zaměřeny více na podporu silných nebo slabých regionů – co je výhodnější pro regiony a co pro konkurenceschopnost celého státu?

– Jak silná má být role státu (kraje, obce) v rámci regionálního rozvoje a jaké množství veřejných prostředků má být vynakládáno na zmírňování rozdílů mezi jednotlivými regiony?

Zatímco nastavení konkrétních dotačních titulů podléhá v demokratických státech neustálým změnám a priority regionální politiky jsou modifikovány v závislosti na výsledcích voleb, znalost teorií regionálního rozvoje má silně nadčasový charakter – jednotlivé teoretické koncepty spojené například s Adamem Smithem či Karlem Marxem jsou zdrojem inspirace konkrétních rozvojových plánů a aktivit již po mnoho desetiletí. Předkládaný učební text neobsahuje zdaleka všechny teorie regionálního rozvoje, ale jedná se spíše o základní průřez některými vybranými směry regionálního rozvoje. Zájemce o hlubší a detailnější poznání teorií regionálního rozvoje je možno odkázat buď k dalším komplexním odborným publikacím, které se zabývají touto problematikou (např. Peet a Hartwick, 2009; Pike et al., 2007; Blažek a Uhlíř, 2002), nebo přímo k originálním dílům autorů jednotlivých teorií.